Červen 2009

!Bleskovka in English!

29. června 2009 v 17:26 | Rita |  English, please
1st,How old is Edward Cullen?
2nd,Are you Happy?
3rd,Am I stupid?
4th,How many legs has got cat?
5th,What's your favorite color and number?
6th,What do you want on the Diplom?
....................................................................

Nicky

29. června 2009 v 17:16 | Rita |  Školní příspěvky
Hojky :-)
Toto jsem napsala, respektive přepasla, když nám naše češtinářka zadala úkol napsat sloh na téma vyprávění. Původně jsem to psala s více dílama, ale extra pro češtinářku jsem to upravila takhle. Tak doufám, že se vám to líbí, mno...

Nicky Evansová

Nicky Evansová nastoupila před dvěma měsíci k policii na oddělení vražd. Společně s kolegy Davidem, Radkem a Kamilou už vyřešili pár případů. Taky pracuje spolu se svým šéfem Leem Bliksem, Radkem Renským, který s ní pracuje i na oddělení vražd, a Sárou Bledou v tajném vyšetřovacím oddělení. Tam ale nepracuje naplno.
Nicky se zamilovala do Radka a skoro všichni to na ní už poznali. Všichni až na Radka.
Dříve v tajném oddělení pracoval i Jan Stránský, přezdívaný Hans, ale kvůli jedné své chybě musel odejít. Radek ho nemá rád, protože mu přebral jeho bývalou přítelkyni a modelku Alenu.

"Ahoj, ahoj, nějaký unavený!" zdravil David mě a Kamilu. Unavený, kdo za to asi může. "Snad vás ten koncert neskolil. Bylo to jen do půlnoci," řekl David ironicky. Do půlnoci, jenže to by nás potom nesměl pozvat na pivko k Zelené ropuše. Mají tam otevřeno nonstop, tak jsme tam vydrželi až do tří. A teď je skoro půl sedmé. Nechápu proč Bliks chtěl, abychom tady byli všichni do půl sedmé. Je blázen. "Do půlnoci, jo?" ušklíbla se Kamila. "No co, ještě řekněte, že jste se nebavily," řehtal se David. "Radek to asi nezvládl, tady ještě není a je za pět půl sedmé," řekla jsem. "To jo, jestli do minutky nepřijde, šéf ho zabije," potvrdila Kamila. "Myslím, že už to nestihne," podotkla jsem se a podívala se na dveře, do kterých právě vstoupil šéf, Bliks. "Kde je Renský?" zeptal se na Radka, ale na odpověď nečekal. "Dobře si příště rozmyslete, do kdy budete sedět v hospodě," poznamenal. "Komisař Garezl nás požádal, jestli bychom nechtěli udělat kontrolu dopravákům. Není to sice nic extra akce, ale teď momentálně nemáme žádnej případ, tak jsem souhlasil. Za půl hodiny přijďte ke mně do kanceláře. Pokud možno všichni kromě Sáry," oznámil nám a odešel.

"Kde je ten Radek, je za minutu sedm?!" divil se už docela nahlas David. "Přebral, nejspíš. A pojďte, máme jít k Bliksovi," odpověděla jsem. Kamila však odporovala: "Radek dost vydrží, když má jít do práce, vždycky si dává bacha. I když chlastal od začátku, věděl kdy má dost. Potom už si přece místo našich dvou piv dal kofolu. Není blbej jako někdo, že Davide." To jo, připomínám si, jak David hned, jak jsme vyšli od Ropuchy, hodil šavli. "Divím se, že máš tolik energie," šklebila jsem se. Kamila taky. "Prášky na bolení hlavy a chvilka spánku," vysvětlil David. To už jsme byli u Blikse v kanceláři. "A bylo to poprvé," řekl a vstoupil. "To je dost, kde máte toho Renského?"zeptal se nás. Blbá otázka, pomyslela jsem si. Bliks nejspíš dospěl k stejnému názoru a tak jen zakroutil hlavou a představil nám muže, který seděl na židli před stolkem: "Tohle je komisař Garezl, jak už jsem vám říkal." "Dobrý den, jsem rád, že mi jste ochotni pomoct. Chtěl bych, abyste ve svém volném pracovním čase došli k oddělení dopravní policie, a řekli jste, že děláte kontrolu hlídek. Tady jsem vám obstaral papíry, aby vám věřili. Budete kontrolovat, jestli dělají dobře svoji práci,"oznámil nám. "O. K.," souhlasil David. To jsme pochopili jako rozchod. "Evansová, počkej tady," zastavil mě Bliks. No tak fajn. "Komisaři Bliksi, slečno Evansová, nashledanou.," řekl Garezl a odešel.

"Co je s Radkem asi nevíš?" řekl po minutě jeho oblíbeného ticha. "Ne," potvrdila jsem automaticky. "Jde o to, že jsem dostal zprávu o tom, že v baru Hels se prodávají drogy. Nechal bych udělat prohlídku a předat pachatele prokurátorovi, ale nemáme důkaz. Potřebuji, abys šla do toho baru jako servírka. Potřebujeme fotky, nahrávky, video, znáš to. Tuhle akci máme naplánovanou s Radkem, ale ten se nedostavil. Akce začíná dnes v deset hodin," oznámil. "A co když Radek do té doby přijde?" zeptala jsem se, protože si myslím, že Radek by do práce určitě dorazil. "I tak tuhle akci budeš dělat ty. Pokud se ti povede, budeš mít možnost pracovat pro tento tým naplno, jako Radek a Sára. Normální případy bys dostávala, jen když nebudete mít akci," vysvětlil mi. Tak fajn, ale… "A co to znamená pro Radka?" "Renský ví, že měl přijít do půl sedmé a nepřišel. Kdyby dělník nepřišel včas do práce, tak ho vyrazí. Přemýšlím, že mu strhnu prémie."odpověděl.
"Hele, už je devět, kde je?!" opakuje už po stopadesáté Kamila tutéž otázku. Nikdo nedokáže odpovědět. A to je nás v kanceláři celkem pět. Že tu je David a Kamila, je normální. Že tu je Sára, to zas tak normální není, ale dobře. Ovšem, že tady je Radkova bývalá holka, ne náhodou ta, kterou mu Hans přebral, to neobvyklé je. A začalo to vcelku nevinně. Šla jsem si pro kafe a potkala Sáru. Tak jsem jí řekla, že Radek nepřišel a že mu Bliks strhne prémie. Ta řekla, že si dojde pro notebook a přijde ke mně do kanceláře. Sebou přivedla taky Radkovu bývalou. A teď si tady přes ICQ dopisujeme. "Ahoj, chceš vědět, proč přišla Alenka?" napsala. "Jasně že jo!" odpověděla jsem. Jméno Alena se mi nikdy moc nelíbilo a teď se mi docela hnusí. Vůbec nevím proč, leda že bych se do Radka zamilovala…Ale to bych poznala… "Chce se k němu vrátit?" napsala jsem jí, když něco dlouho sepisovala. "Ne," odpověděla krátce. "Chce, aby se k ní vrátil on," napsala po chvilce. Dost blbý. "Neboj, on se k ní nevrátí," poslala mi zprávu a k ní přidala smajlíka. A co když jo? "Myslíš?" napsala jsem jí. "Ty si se nám zamilovala!" odepsala. Já a zamilovala? Do Radka? "To dost těžko," napsala jsem jí. "Vážně ne?!" napsala mi obratem. Na tohle odpovídat nebudu, sama nevím. Sára však na odpověď nečeká: "Miluješ ho, ale nechceš si to přiznat." Asi jo.
"Tak jste tady, dobře. Předpokládám, že Renský nedorazil," promluvil Bliks, když jsme za pět minut deset byly u něj v kanceláři. Co říct, snad jen, "Ne," zakroutili jsme svorně se Sárou hlavou. "Sáro, víš, co máš dělat, Nicky, dej si pozor, ať tě nikdo neodhalí. Tentokrát na to budete samy, chci vidět, jak si povedete beze mě," řekl. "Běžte," dodal ještě.
"První akce, kterou děláme samy? Ten má něco za lubem," konstatovala Sára. "Hele v baru máš být v jedenáct a je teprve čtvrt, co kdybychom zajeli pro Radka?" řekla. "Myslíš, že bude doma?" zeptala jsem se. "Samo, že jo,"odpověděla.
"Crr, crr," zvonila Sára u Radkova domu. "Co jééé?" protáhl se hlas, který patřil Radkovi. "Máš průser, je půl jedenácté!" křikla na něj Sára. "Nekecej! Hned se oblíkám a letím za tebou," lekl se.
"Je to velkej průser?!" vyzvídal Radek, když jsme se připravovali na akci v dodávce. "To uznej sám, Bliks ti chce strhnout prémie," řekla jsem. "Tak to je dost zlý," vyděsil se. "Prémie ještě nikdy nikomu nestrhl a to David jednou nepřišel k případu a Kamila tam byla se šéfem a Hansem sama. Tenkrát byl sice dost rozzuřenej, ale prémie mu nechal." říkal. "Hele, prémie strhne nám všem, jestli okamžitě nepůjdeš na tu schůzku. Doufám, že máš trochu přehled, v míchání nápojů a tak. Jestli ne, tak tam rovnou chodit nemusíš," oznámila Sára. "No jasně, Bliks mě varoval," potvrdila jsem.
"Dobrý den, já se jmenuji Andrea Lysá, zajímám se o to místo barmanky," představila jsem se pod falešným jménem vedoucímu podniku. "Dobrý den. Posaďte se," pozdravil mě a nabídl mi místo k sezení. "Děkuji,"řekla jsem. "Máte s touto prácí nějaké zkušenosti?" zeptal se mě. "Ano, pracovala jsem v baru Klasa a mám vystudovanou hotelovou školu," přednesla jsem mu naučenou historii. "Jak dlouho jste tam pracovala?" zeptal se mě. "Půl roku," odpověděla jsem. "Proč jste odešla?" zajímal se. "Osobní důvody," nevěděla jsem rychle, co říct, protože na tuhle otázku mě Sára neupozornila. "Ověřím si to," řekl a vytočil číslo baru Klasa. Nemám strach, všechny hovory Sára přepojila na svůj mobil. "Dobrý den, chtěl bych si ověřit jistou slečnu Andreu Lysou, pracovala u vás?" zeptal se do telefonu. "Ano, slečna Lysá, pracovala tady půl roku, vážně nevím, proč odešla, byla dobrá," odpověděla na druhém konci Sára. "Dobře, děkuji, nashledanou," rozloučil se s ní. "Výborně, barmanka se nám opravdu moc hodí, kdy byste mohla nastoupit?" obrátil se na mě. "Klidně hned zítra," odpověděla jsem. "Přijďte tedy zítra v pět hodin. Víc vám zítra řekne slečna Hydrová," řekl tedy majitel podniku, pan Heler.
"Už odešel, nainstaluji kameru a odposlech," řekla jsem Sáře přes vysílačku. "O. K., pošlu za tebou Radka, aby tě kryl, pohni si," odpověděla. Sakra, zamknul za sebou, no nic, použiju paklíč. "Jsem tady," oznámila jsem Sáře. Kameru umístím na skříň, pro odposlech se mi nejvíc líbí místo pod stolem. "Máš obraz a slyšíš mě?" ujišťuji se. "Jo dobrý, telefon máš napíchlej?" zeptala se mě. "Jdu na to," odpověděla jsem. Tak hotovo, telefon napíchlej. "Vrací se," upozornil mě Radek. "Stihnu ještě zmizet?" zeptala jsem se. "Jo, šel ještě na záchod," odpověděl.
"Dobrá práce Nicky, tady končíme, jedem na stanici," pochválila mě Sára. "Bliks mě zabije," strachoval se Radek. Se Sárou jsme se zasmály. "Mimochodem, hledala tě Alenka, chce tě přesvědčit, že pro tebe bude nejlepší, když se k ní vrátíš, ale varuju tě, když se k ní vrátíš, asi jedna osoba zemře žalem!" řekla Sára a zároveň mě práskla, sice ne konkrétně, ale přece. "Jo a která osoba by zemřela?"zeptal se se zájmem. "Ta, která je blíž, než si myslíš."řekla. "Jak to myslíš?" nechápal. Bohudík (nebo spíš bohužel?).
"Dobrá práce týme!" pochválil nás Bliks v laboratoři. "Sáro, Evansová, sledujte kamery a poslouchejte odposlech, ráno v osm. Renský, ke mně,"oznámil a odešel. "To bude průser," strachoval se Radek. "Chladnou hlavu Radku," doporučila mu Sára. "Jasně," odbyl ji Radek a šel k Bliksovi.
"Chtěl jste se mou mluvit," začal Radek v Bliksově kanceláři. Nedokončil myšlenku, protože ho Bliks pohledem vyzval k sednutí. Bliksovo obvyklé ticho. Radek to nevydržel a promluvil: "Mrzí mě to, já se omlouvám. Byli jsme včera na koncertě a já jsem trochu přebral, už se to nestane." Bliks mlčel a nevzrušeně díval se do počítače. Radek taky. Přísahám, že už se to nestane."řekl Radek po dlouhé době dalšího ticha. "To je všechno?" zeptal se ironicky šéf, pořád se však díval na obrazovku svého počítače. "No, ano,"odpověděl Radek zmatený otázkou. "Tenhle případ pro tebe končí Renský," oznámil mu šéf. "Ale, to přece…Holky to samy nezvládnou, jsou jen dvě, nemá je kdo krýt!" bránil se Radek. "To si vážně myslíš, že by byly jen DVĚ? Vážně si myslíš, že jsem tak pitomej?" divil se Bliks. "Ne, jistě, že ne," stáhl se Radek. "Samozřejmě, že ne! Kolegyně Ternerová tě zastoupí. Je z oddělení drog," vysvětlil mu Bliks. Radek mlčel. "Zato, že jsi dneska nedorazil včas do práce a promeškal jsi důležitou akci, ti strhnu prémie za tento měsíc, běž," řekl mu ještě Bliks.
"Tak co?" zeptala se Radka Sára, když přišel za náma do laborky. "Odvolal mě s případu. Místo mě tady bude na záskok někdo z oddělení drog. Strhne mi prémie," papouškoval nám po Bliksovi. "To snad nemyslí vážně?! Jsme tým! Proč k nám dá někoho z jiného oddělení?" vztekala se Sára. "To je na nic, nevíš, jestli je ještě Alena v kanclu?" zeptal se z ničeho nic. "Asi ne, na záchodě jsem potkala Kamilu, říkala, že ji Bliks vyhodil," odpověděla jsem mu. "Tak já jdu," oznámil nám. "Počkej, kam jdeš?" zeptala jsem se ho. "Odvolal mě z případu, už tady nemám co dělat, jdu do kanclu," odpověděl. "Tak to ne, jdu za Bliksem!" zastavila ho Sára. "Co blbneš, je to jeho rozhodnutí, nezmění ho," odporoval. "Víš, ještě před týdnem byla s Bliksem sranda. Myslím, že mě pochopí," nedala se zviklat. "Nemyslím, že to k něčemu bude," pochyboval pořád. Zůstal však.
"Šéfe? Mohla bych s vámi mluvit?" zeptala se Sára Blikse, když k němu přišla do kanceláře. Ten kývl hlavou "Jde o Radka," oznámila mu. "Když si myslíš, že to k něčemu bude, prosím," vyzval ji Bliks. Sára si sedla. "Nevím, jestli to k něčemu bude, ale doufám, že jo," začala Sára. "Já mu ty prémie stejně strhnu," řekl Bliks. "Proč jste ho odvolal z případu?" zaútočila Sára. "Protože potřebuji spolehlivý tým, který dorazí na akci," odpověděl klidně. "On na té akci byl!" řekla mu. "O tom nepochybuji, je mi jasné, co jste dělaly půl hodiny před akcí,"podotkl s úsměvem.
"My ho potřebujeme!"
"Když místo něj přijde někdo jiný, budete v plném počtu."
"Nebudu věřit někomu, kdo u nás bude poprvé!"
"To po tobě nikdo nechce."
"Radek je tým!"
"Ternerová snad v té době nebude v týmu?"
"Jsme zvyklí pracovat s Radkem!"
"Tak si zvyknete pracovat s ní."
"A co když ne?!"
"Stejně s ní pracovat budete."
"A co když nás podrazí?!"
"Hans nás svým způsobem taky podrazil a v týmu byl."
"O to větší to je riziko!"
"To je tvůj názor."
"Tak to budem jako Charlieho andílci, že?!"
"A kolik vyřešili případů."
"Ale já nejsem žádnej andílek, buď Radka zpátky nasadíte, nebo se na tu akci vykašlu," řekla ještě Sára a odešla.
Do laborky přišla Sára trochu nakvašeně. "Poslal tě do háje?" zeptal se jí ironicky Radek. "TY radši POMLČ," doporučila mu Sára. "Řekla jsem mu, že pokud tě do akce nenasadí, tak se na něj vykašlu," vysvětlila nám Sára. "Ty tu akci chceš dělat?" zeptal se jí. "Jo chci!" odpověděla. "Ale to neznamená, že opravdu musíš skončit s případem," řekla jsem jí. "Znamená, když něco před Bliksem řekneš, musíš to splnit, chtě nechtě," prskla. "Sorry," řekl Radek. "Za to nemůžeš," odpověděla mu Sára. "Třeba Radka nasadí," pokusila jsem se o optimismus. "Silně pochybuju," odmítla to. "Ostatně, můžeš se ho zeptat sama, už jde,"všimla si přes skleněné dveře. "Renský, do kanceláře, Bledá, ke mně, Evansová, zapni na nahrávání kameru a odposlechy a běžte domů!" rozkázal nám. Sára, bledá jak křída poslušně šla se šéfem do kanclu, Radek počkal, než Bliks odejde a vrátil se za mnou. Já jsem zapla nahrávání. "Myslíš, že ji odvolá?" zeptala jsem se ho vyděšeně. "Asi jo,"potvrdil moje předtuchy Radek. "Já půjdu do kanclu, nebo jak vyjde Sára od Blikse, vystřídám ji já," konstatoval. "Kamila už končí?"zeptala jsem se. "Jo, přesně za pět minut," potvrdil.
"Jé, ty jsi tady? Že sis ale přivstal, co?" provokovala ho Kamila. "Dej mi pokoj," štěkl. "Co je? Šéf byl zase jednou příjemnej?"zeptala se. "Horší než obvykle. Už s váma na žádnej koncert nejdu, leda na Evu a Vaška," odpověděl. "Myslel jsem, že umíš chlastat,"prohodil David. "To jo, jenže to by mě bejvalka nesměla napsat romantickej dopis, jak mě miluje. Kdo by se neožral!" vysvětlil."Už končíš?" zeptala se mě Kamila. "Jo," řekla jsem. "Počkám na tebe a půjdem někam," dodala jsem.
"Co to je za řev?" divila se Kamila, když jsme byly na chodbě a ne náhodou u Bliksovi kanceláře. "Asi vím," potvrdila jsem nenadšeně. "Takže ten případ bude Nicky dělat sama s dvojkou cizích lidí?!" vztekal se hlas, ve kterém jsem poznala Sáru. "NE, na té akci budu taky já, takže můžeš být v klidu!" odpověděl druhý-Bliksův hlas stejně hlasitě. "Silně pochybuju, že s tím bude souhlasit!" křikla Sára. "To už nechte na ní!"odpálkoval ji Bliks. "A když se jí to nebude líbit, tak jí taky dáte po dobu akce dovolenou?!" zaječela. "Fajn, když tak toužíš po tom, aby Radek dělal ten případ, tak ať ho dělá, ale ty budeš sedět v laboratoři. Padej!" rozhodl Bliks.
"Sáro, Sáro, počkej!" křikla jsem na Sáru, když kosmickou rychlostí vyletěla z Bliksovi kanceláře. "Hmm?!" otočila se. "Pojď s náma, stavíme se na panáka," snažila jsem se ji vytáhnout ven. "Hmm," řekla neurčitě.
Ale stejně s náma šla. "Hele, já vám říkám, že na Blikse kašlu, ať si klidně říká, že mě nenasadí, já stejně pojedu," opakovala už po třetí Sára v baru asi po pěti sklinkách whisky. "Pojď už domů, hodím tě tam," řekla jsem jí.
"Nicky, kolik jsem toho včera vypila?" ptala se mě Sára v laborce. "Než jsme tě s Kamilou odtáhli, tak docela dost. Myslím tak deset-patnáct panáků," uchechtla jsem se. "Mě strašně bolí hlava, řekni Bliksovi, že na tu dnešní akci nemůžu," požádala mě. "Bliks tě z té akce odvolal, kvůli Radkovi," připomněla jsem jí. "Panebože, já jsem blbá!" řekla.
"Evansová, Renský, do kanceláře!" křikl na nás Bliks, pět minut potom, co jsem přišla od Sáry k Radkovi a Kamile. "Co chce?" divil se Radek. "Nejspíš nám dát pokyny na tu akci a seznámit s tou Ternerovou." "A proč volal aji mě? Sáře se to nakonec povedlo?" ptal se. "Ne tak úplně, Bliks ji odvolal," odpověděla jsem. "To mě mrzí," zasekl se. "Jak do dopadlo s ALENKOU?" vyslovila jsem to jméno posměšně. "Proč tě to tak zajímá?" rýpl si. "Jen tak," nevěděla jsem honem co říct, protože jsem to sama nevěděla.
"Tak jsme tady," oznámil Radek Bliksovi. "Vidím," odtušil Bliks. "Tohle je slečna Ternerová, tuhle akci s váma bude spolupracovat. Evansová, sežeň od Bledé počítače a výbavu. Slečno Ternerová, běžte s ní, Renský, ty tady zůstaň. Potom přijďte sem."poručil nám.
"Sáro?" zavolala jsem neurčitě jméno. "Jo jasně, všechno je nachystaný, jen to hoď do auta," řekla. "Jo. Dík," odvětila jsem. Začala jsem si brát počítače, když mě napadlo, že je Sára nějaká divná. Smutná. "Sáro?" zavolala jsem tedy ještě jednou. "Něco jsem zapomněla?" lekla se. "Ne, co blbneš?! Co je?" otázala jsem se jí. "Mám kocovinu a deptá mě Radek," zaksychtila se. "Radek je na nervy z tebe," uchechtla jsem se taky. "Když já jsem mu chtěla pomoct," řekla. "Pro dobrotu na žebrotu," řekla jsem. "Co ta…ta Ternerová?" zatvářila se dost kysele. "Hm, hm," odkašlala si jmenovaná. "Ježiš já jsem pako," lekla se. "Radši už běžte, nebo Bliks," upozornila, aby to zamluvila. "Jo, jasně," řekla jsem.
"Šéfe, zato, že jsem já nedorazil včas, nemusíte trestat Sár," řekl Radek Bliksovi. "Opravdu?" podivil se. Radek zaváhal. "Ano,"potvrdil Radek. "A kdo bude víst akci, když Sára," nedopověděl Radek, protože ho Bliks přerušil, "Nejstarší v týmu jste vy, ale …"ani Bliks nedopověděl, protože v tu dobu jsem přišla do kanceláře já. "Už jsme tady," řekla jsem.
"No, já jsem to vlastně chtěl říct všem," podíval se na Radka Bliks. "Co jste chtěl říct všem?" zeptala jsem se. "Kdybys vydržela, řekl bych to," řekl Bliks. "Jelikož já na akci nebudu, Sára také ne a Radek má problém, tak akci bude vést Nicky," řekl Bliks. Cože? "Teď skočte si na oběd a zavolejte mi Sáru. A ať s sebou vezme ještě kódy na kamery a odposlechy. Radku, běž do kanceláře a zjisti, jestli tam někdo je. Jestli ano, tak jim řekni, ať jdou plnit přání Garezla." "Jaké přání?" podivil se. Ušklíbla jsem se. "Chceš mě naštvat?!" "Ne, jasně že ne, jen mě to zajímá," nepochopil Radek. "Padej!" poradil mu šéf. Radek poslechl a odešel. "A slečno Ternerová, zůstanete ještě tady? Rád bych si s vámi promluvil. Už můžeš jít, Nicky."řekl.
"Sáro, máš jít za Bliksem a vzít s sebou kódy k odposlechům a kamerám," oznámila jsem Sáře Bliksovo přání. "Je naštvanej?" ptala se. "Nevim, ale myslím že ne," odpověděla jsem. "A nevíš, co s tím chce?" bála se. "Uklidni se, řekl ti jménem," zakroutila jsem hlavou a bez rozloučení odešla. Jo, má strach a kocovinu, ale dneska je nějaká divná. Kéž by tady byla Kamila, ale ta jela dělat tu kontrolu. A David nejspíš taky.
Proč ani tady u Ropuchy nemůžu přestat myslet na Radka. Z přemýšlení mě probere teprve číšník, "Co to bude, slečno?" zeptal se mě. "Kolu a rajskou omáčku prosím." Zase jsem začala přemýšlet o Radkovi a najednou jsem za sebou uslyšela hlas. A rozhodně nepatřil číšníkovi. "Ahoj, vílo! Co máš?" "Rajskou, co tady děláš?" zeptala jsem se ho zároveň s odpovědí. "Myslel jsem si, že tě tady najdu," usmál se, ale na mou otázku neodpověděl. Vlastně jsem ani nechtěla, aby odpovídal. "Jak?" zeptala jsem se ho. "Co jak?" nepochopil hned. "Jak jsi to věděl," vysvětlila jsem mu. "Instinkt," odpověděl strašně dlouhou větou. "Radku, můžu se tě na něco zeptat?" "Ptej se na co chceš,"souhlasil. "Chtěla bych se tě zeptat, jestli," nemohla jsem myšlenku doříct, protože v tu chvíli přišel číšník: "Tak tady to je, a přítel si bude přát?" "Přítel nevím, ale já bych si dal to samý, co slečna," ušklíbl se. "Takže ještě jednou rajskou," řekl stylem, pán si ze mě dělá divnou legraci. "Zajímavej chlap, myslíš ,že na tom něco je?" zeptal se mě po jeho odchodu. "Asi se jen spletl," záměrně jsem zneultrazovala svoji odpověď.
Pořád musím myslet na ten oběd. A to už jsem nejmíň hodinu tady v kanclu. Kamila si hraje na počítači. "Kamilo, co si myslíš o Radkovi?" zeptala jsem se po dlouhém zaváhání. "Líbí se ti?" odpověděla otázkou. "Co s tím všichni máte?!" divila jsem se. "Jde to poznat, vždycky když se na něj díváš, jseš taková…zamilovaná. Taková zamyšlená," vysvětlila mi. "Kdo všechno si toho všimnul?" lekla jsem se. Kamila znervózněla. "No, všichni kromě Radka," řekla potom. "Mno výborný," zakořenila jsem se. "Hele, jsou tři hodiny, mám dneska padla, jak dlouho tady ještě budeš?" zeptala se mě. "Já nevím, ale dneska to asi nepůjde," odpověděla jsem. "No co, tak vytáhnu a panáka Davida," prohodila. "Jen aby to nedopadlo jako se Sárou a Radkem," poradila jsem jí.
"Radku, jsou čtyři, asi bychom měli jít za Bliksem pro Ternerovou,"oznámila jsem Radkovi, který přišel po Kamilině odchodu. "Jasně, ale první se tě chci na něco zeptat," řekl. "No tak se ptej,"souhlasila jsem
"Na co si se mě chtěla zeptat u Ropuchy?"
"To je už jedno, ne?"
"A chceš se na to ještě zeptat?"
"A ty se mě na něco zeptat chceš?
"Dobrá otázka, možná."
Já jsem mlčela. Radek však pokračoval:"Takže už se nemám ptát?" Opět jsem mlčela. "A ty se mě na něco zeptat chceš?" Jo, chci se ho zeptat na kupu věcí. Kterou otázku ale položit? "Proč jsi šel k Ropuše, když věděls, že tam budu?"začala jsem tou nejzákladnější. "Protože jsem chtěl být s tebou," odpověděl. Díval se mi přitom do očí. "Proč jsi chtěl se mnou?" otočila jsem otázku. "odpověděl opět. "Dost těch otázek, teď se budu ptát já. Proč žárlíš na Alenu?" přerušil mě. Těžká otázka. Co odpovědět, snad jen pravdu: "Líbíš se mi." Radek se mi pořád díval do očí. Já jsem jeho pohledu neuhla. "Už od prvního dne, co jsem tě zahlídl, jsem si říkal, tohle je víla. Moje víla,"odtušil měkce. "A co Alena?" slyšela jsem sama sebe, jak ta slova říkám. "Alena je minulost, včera večer byla u mě a já jsem z jejich slov pochopil, že jí jde jen o popularitu,"odpověděl prostě. Bylo ticho, dívali jsme si do očí, nikoho z nás nenapadlo tohle ticho přerušit. Po strašně krásné chvilce se Radek odhodlal. "David mi říkal, že se na mě díváš zvláštním pohledem. Takovým milým, zamilovaným. Myslel jsem si, že si to jen namlouvám. Miluji tě Nicky, a jednou bych chtěl…" "Taky tě miluju, ale mám za sebou dost bolestivý rozchod a je to čerstvý. Potřebuju trochu času," při těchto slovech jsem se mu dívala přímo do očí. "Chápu, ale na pohár tě snad pozvat můžu? Nebo na kafčo?"řekl na to. "Samozřejmě,"usmála jsem se. "Měli bychom jít za Bliksem, pro tu Ternerku,"připomněl mi původní návrh.
"Slečno Ternerová, půjdeme," zavolal před Bliksovu kanceláří. "Hned!" křikla. Její hned trvalo dobrých pět minut. "Nicky, je fajn, že jsme kolegové, ale tady se to nevyplácí,"řekl zničehonic Radek. "Už jsem tady, můžeme," ozvala se Ternerová.
"Tak hele, ještě než půjdeš Nicky, chtěl bych ti říct, že ti věřím, ale když budeš v nebezpečí, rozhodně zasáhnem," ozval se Radek. "Já to zvládnu, zasáhneme podle plánu," protestovala jsem. "Všechno vždycky nejde podle plánu," domlouval mi. "Velitelkou akce jsem já, a já říkám, že se zasáhne podle plánu," odsekla jsem. "Víš, já narážím na to, co jsem ti říkal před akcí,"upozornil mě Radek. Má o mě strach. "Když bude třeba zasáhnout, dám vám vzkaz. Mám přece ten odposlech v hodinkách,"udělala jsem kompromis. "Tak fajn,"souhlasil nakonec. "Takže Radku, tvoje práce je počítač, budeš mě krýt, kdyby něco. Původně to chtěla dělat Sára, pokračuju v jejím plánu. Mohla bych tento úkol dát vám, slečno Ternerová, jak se vlastně jmenujete jménem?" "Bára." "Mohla bych ti ho teda dát, ale v počítačích má víc praxe Radek. Ty Báro, máš prý dobrý zkušenosti v terénu. Budeš připravená zasáhnout, jasný?" dopověděla jsem. "Oukej,"potvrdila. "Radku?" zeptala jsem se. "Jo, jasně," odpověděl. "Co je, já jen nechci, aby ta akce byla fiasko, protože jinak se s tímhle místem můžu rozloučit," zeptala jsem se ho smutně. "Promiň, mám o tebe strach,"omluvil se. "Změnilo by to, kdybych tě přesvědčila, že na to mám?" zeptala jsem se. "Asi jo,"odpověděl. "Hele hrdličky, je za deset pět."upozornila nás Bára. "Jasně a nezapomeňte, nejde o to, abychom viděli jen drogy, my musíme získat důkaz o obchodu," dodala jsem ještě a šla.
"Dobrý den, já jsem Andrea Lysá, vy jste slečna Hydrová?" navázala jsem kontakt s nějakou servírkou. "Ano, vidím, že už jsi oblečená. Směnu máš od pěti do jedenácti. Je zakázaný chodit do místnosti vedle záchodu personálu. Pojď zamnou, zavedu tě do baru,"spustila na mě. Alespoň máme typ pro místo drog. "Místnost vedle záchodů pro personál, je na tom plánku Radku?" zeptala jsem se přes odposlech. "Jo, je to nějaká kancelář. Přes ultra kameru jde poznat, že je tam počítač, stůl, křesla a trezor. Zkus se tam nějak dostat a nainstaluj kamery," odpověděl. "Kde jsi?" křikla na mě Hydrová. "Už jdu."
Práce je tady dost, dá mi velkou práci dostat se z dohledu Hydrové. Teď se zrovna baví s nějakým hostem, to je dobrá příležitost. Co možná nejrychlej proběhnu k místnosti vedle toalet pro personál. Sakra, je zamčeno. No nic, paklíč mě ještě nikdy nesklamal. Ani teď ne, už jsem tam. "Radku, jsem tady,"dala jsem vědět kolegovy. "Nainstaluj kamery, Bára už šla do baru zabavit Hydrovou," oznámil mi Radek. Je to vcelku kancelář. Jednu kameru dám tak, aby šlo vydět na obrazovku počítač, druhou ke dveřím a třetí k trezoru. Odposlech vložím na lampičku. Napíchnu taky telefon. "Pozor Nicky, jde sem Hydrová," varoval mě Radek. "Kolik mám času?" zeptala se mě. "Tak minutu," odpověděl. Uf, sihnu to jen o fous, tak tak tu místnost zavřu. "Kde se flákáš?! Mám to všechno dělat sama?!" křičela na mě Hydrová. "Jen jsem si odskočila,"vysvětlila jsem. "Padej na plac!" štěkla na mě.
"Jsem vyřízená," vydechla jsem po jedenácté v autě. "Chápu, "potvrdila Bára. "Jak si ji zabavila?" zajímala jsem se. "Hrála jsem francouzku, která hledá hotel. Baba byla dost vynervená," uchechtla se. "Dobrá práce Báro, kdybys tady nebyla místo Sáry, asi by ses tady chytla," řekla jsem jí. "Dík,"kývla. "Já se jdu vyspat, Radku dojeť na stanici, já dám šéfovi kódy ke kamerám. Zítra v osm v laborce,"oznámila jsem. "Se eště uvidíme, ne?"podotkla Bára. "Jasně, ale potom už bych si nevzpomněla,"vysvětlila jsem.
"Šéfe, tady jsou kódy ke kamerám, myslím, že jsme objevili místnost pro obchod," oznámila jsem mu. "Výborně, Sáro, postarej se o ty kamery,"pochvlil nás. Ale on říkal Sáro. Sára, teprve teď jsem si jí všimla. Seděla v křesle a sledovala počítače. Před sebou měla chipsy. "Pořád máš kocovinu?" zeptala jsem se jí tak, aby to Bliks slyšel. "Cože?" otázal se překvapeně. "To si s tebou ještě vyřídím," sykla na mě Sára. "Nicky, běž se vyspat, v kolik zítra máte sraz?" zeptal se Bliks. "V osm," odpověděla jsem. "Potom přijďte za mnou s Radkem a Ternerovou," řekl. "Oukej,"potvrdila jsem. "Prosím?"podivil se mýmu vyjádření šéf. "Samozřejmě," zakřenila jsem se na něj. "A nech si ty ksichty," dodal. "Jistě, šéfe!" řekla jsem ironicky. Sára se uchichtla. Bliks jen prohodil, "Podobáš se Hansovi, vždycky máš poslední slovo." "Vždycky ne,"odporovala jsem. "Padej!" vypakoval mě.
Bože, je už půlnoc a já nemůžu usnout. Proč? "na na ná na, na na ná nanááá," zvoní můj mobil. Sebrala jsem ho z nočního stolku. Na jméno volajícího jsem se nepodívala a zvedla ho. "Haló?" ozvala jsem se do mobilu. "Taky nemůžeš spát?" uslyšela jsem něžný hlas. "Ne, pořád musím myslet na…na tebe," potvrdila jsem jeho domněnku. "Já na tebe," prozradil mi. "Radku, proč máš o mě strach?" zeptala jsem se ho. "Nechci tě ztratit, ještě ani nejsi moje," odpověděl. "Nechci nic uspěchat,"odpověděla jsem na jeho skrytou otázku, proč tak váhám. "Nevěříš mi?" zeptal se. "Ale o to nejde," podotkla jsem. "Tak mě nemiluješ," řekl, jako by si toho, co jsem řekla, vůbec nevšiml. "Radku, mám tě ráda jenže ikdyž s Petrem to je už tři měsíce, nepřebolelo to," vysvětlovala jsem mu. "Takže mi nevěříš," trval na svým. "Fajn máš pravdu, asi ti nevěřím, ale dalo by se to změnit," řekla jsem mu. "O co ti jde?!" vyjel na mě zničehonic. Takovýho ho neznám. "Jak, o co?" zeptala jsem se vylekaně. "David mi říkal, že se na mě dívaš divně. Naivně jsem si myslel, že zamilovaně. Ty jsi prostě vypočítavá mrcha, tak o co ti jde, co chceš?!" vztekal se. Tohle nechápu. "Proč si to myslíš?" "Protože s tím klukem na ulici jsi se líbala, jako by se nechumelilo! A na té motorce si se zase s jiným obímala až tak, že tě málem rozmačkal! S tím, jsi problém neměla, ale s tím, že chci s tebou mít aji jinej, než pracovní vztah, s tím problém máš! O co ti sakra jde?!" položil tutéž otázku už po třetí. "Na tohle nemám ani čas ani náladu, až se vzpamatuješ, dej mi vědět,"řekla jsem klidně a položila mu telefon. Jasně, jenže v tom prvním případě jsem byla opilá a Alex, ten s tou motorkou je můj nejlepší kámoš opačného pohlaví. A navíc má holku.
Jsem unavená, celou noc jsem nemohla usnout, kvůli Radkovi. "Ahoj, jak je?" zeptala se mě Bára, která právě dorazila. "Hrůza," zkřivila jsem obličej. "Co, co, co? Že by nervozita?" zeptala se Sára, která vplula do místnosti hned po Báře. "Kde je Radek, je osm!" otočila jsem téma. "To byla asi hodně špatná noc, když se ptáš tak naštvaně," rýpla si Bára. "Je to debil," řekla jsem odporně. "Co ta změna?" nechápala Sára. Podívala jsem se, jestli nikdo cizí neposlouchá. Teprve pak jsem promluvila, "Protože s ním zatím nechci mít bližší vztah a on mě viděl opilou líbat nějakého kluka a obímat se s kamarádem, myslí si, že jsem vypočítavá mrcha." Najednou jsem si všimla, že se holky dívají na dveře. "Zajímavé téma, ale mám lepší,"uchechtl se Bliks, který konečně vešel do dveří. "Kde je Radek?"zeptal se Bliks. "Kolega Renský ještě nedorazil!" štěkla jsem. "Už ano!" ozval se od dveří nakvašený hlas, který patří Radkovi. Asi mě slyšel. "Chtěl bych se seznámit s plánem na zásah," řekl Bliks. "Původně jsem chtěl, abyste přišli za mnou, ale takhle to je lepší," dodal na mou adresu. "Plán se nemění, zasáhneme hned, jak dosteneme důkaz o obchodu s drogami. Akorát musíme obchod trochu popohnat," řekla jsem. "Se zrychlením obchodu si nelamte hlavu, pošleme jim tam někoho od nás v převleku. Myslím, že tak jste to myslely, že dámy?"otočil se na mě a Sáru. "Jo, přesně tak,"potvrdila. "Nicky, Báro, Sáro, jeďte před bar, Radek bude sledovat kamery a dá vám vědět v případě, že proběhne obchod," řekl Bliks Bliks. "Oukej,"potvrdily jsme "Běžte se připravit, Báro, sleduj se Sárou kamery, Radku, běž k sobě do kanceláře," poručil. "A Nicky, pojď se mnou," řekl.
"Bára už tady zítra nebude a podle všeho u obchodu jsou přítomni tři plus kupující. Když bude Radek v autě, budete jen dvě, takže s vámi bude i Radek," řekl šéf u něj v kanceláři. To mi dělá starosti, budeš s ním schopná pracovat?"zeptal se mě, když jsem mlčela. "Já nevím,"odpověděla jsem po dlouhé rozmýšlení. "Dnes s ním budete pracovat jen přes počítač a jindy?" "Já nevím," řekla jsem po pravdě.
"Nicky, co je s tebou?" ptala se mě už po druhé Sára, když jsme seděly v autě před barem. "Nechtěla jsem, aby mi ublížil, kdyby se se mnou rozešel, ale takhle mi ublížil mnohem víc," řekla jsem spíš pro sebe. "Nech ho bejt, on ti za to nestojí," navrhla rozumně Bára. "Stejně je to sprostý, první tě málem nepustí na akci a pak ti řekne, že jsi vypočítavá mrcha. Myslela jsem si o něm víc," povídala Sára. "A to mi předtím tak dokazoval, jak mě miluje," odplivla jsem si. "Kdo ví jestli," zazvonil Sáře mobil. "To je on. No, co se děje?" zeptala se ho. "Právě probíhá obchod v té místnosti, co jsme našli, je u toho jeden bodyguard a majitel podniku. A samozřejmě jeden kupec, taky ho zadržte."oznámil a položil mobil.

"Kriminální policie, stůjte!"křikla Sára. Samozřejmě ji neposlouchali, tak jsme šli na to, Sára si vzala na starost bodyguarda, Bára kupujícího a já obchodníka. "Hra skončila, pánové," oznámila jsem zatčeným. "Ty mrcho, já věděl, že nejsi jen barmanka!" všiml si mě konečně majitel podniku. "Měl jste pravdu!" odpověděla jsem mu s ledovým klidem.
"Dobrá práce, týme. Byli jste výborní. Slečno Ternerová, děkuji za pomoc. Sáro, Nicky, Radku, gratuluji."nešetřil chválou Bliks.

Základy Francouštiny

28. června 2009 v 19:32 | Rita |  Nudíš se? Dej si Tic-Tac!
Ahojky, Francouštinu mám osobně radši praktickou (Tudíž líbání) než teoretickou. ale před pár dny kámoška řekla jednu francouzkou větu, na kterou nejde zapomenout. Nevím přesně, jak se to píše, ale pokusím se ot to.

Vulles vous couche avec moi, so sois?
čti: Vule...vu....kušé.....avek.mua. s..sua?

V překladu: Chcete si to se mnou teď rozdat?

Znovuzrození

28. června 2009 v 19:27 | Rita |  Edwardománie

Znovuzrození

Tenhle článek je pro všechny milovníky Stmívání a Edwarda Cullena. Napsal ajsem příběh o tom, jak Carlisle stvořil Edwarda, protože jsme ve škole měli psát sloh na téma vypravování. Doufám, že se Vám to bude líbit!

Znovuzrození

Píše se rok 1918, konec první světové války. Sedmnáctiletý chlapec leží mezi kupou dalších, kteří umírají na španělskou chřipku. Doktor Huesller, doktorka Waldeistainová a doktor Cullen právě prochází mezi nemocnými a snaží seje zachránit. Bohužel neúspěšně. Všude se ozývají nářky pacientů a poslední slova umírajících.
Sedmnáctiletý chlapec právě domlouvá své matce, aby se víc starala o sebe, že on to zvládne. Matk1
+a však smutně odporuje, "Co já, synu, už jsem na světe dlouho, ale tvůj život je zatím příliš krátký." Chlapec se na ni ustaraně podíval a vzápětí usnul. Matka smutně pozorovala chlapce a lidi kolem sebe. Už vůbec nedoufala, že by ona mohla přežít. Někde v hloubi duše však věřila, že její syn se uzdraví.
Doktor Cullen byl mimořádně krásný, silný a dobrý člověk. Někdy na lidi působil uklidňujícím dojmem. Hodně pacientů mu věřilo. Kdyby ho někdo opravdu pozoroval, zjistil by, že s pacienty je celé dny i noci. Akorát jednou za týden se někam na pár hodin ztratí. Doktor Cullen měl své tajemství. Velké tajemství.
Matka sedmnáctiletého chlapce možná odhalila toto tajemství. Nebo pouze věřila, že Cullen je schopný zachránit jejího syna. Ať tak, či onak, každopádně na samém konci svého života se rozhodla zajít za Dr. Cullenem. "Jak je na tom můj syn?"ptala se naléhavě. Cullen chvíli váhal. Nechtěl říct téhle ženě krutou pravdu. Už se rozhodl, že jí bude lhát, ale pohled do jejích očí ho donutil říct pravdu, "Umírá." Žena se otřásla. Carlisle Cullen čekal, že se rozpláče, ale žena jen zoufale prosila, "Vím, že mu dokážete pomoci. Prosím, udělejte to pro mě. Jeho život ještě nemá skončit. Carlisle se zamyslel. Je možné, že ta žena zná jeho tajemství? Že ví, kdo je? Nebo pouze doufá? Žena stále úporně prosila. Opravdu už na ní bylo vidět, že přišel její čas. "Carlisle!"zavolal někdo ve předu a Cullen odběhnul. Byli tam další nakažení.
Chlapec byl sice silnější než matka, alene o moc. Matku už dlouho neviděl. Cítil, že už ani neuvidí. A měl pravdu. Matka z posledních sil volala, "Carlisle, doktore Cullene, Carlisle!" cullen ji díky svému citlivému sluchu slyšel a nadpřirozenou rychlostí se k ní rozběhl. Nebál se odhalení. Žena ho spatřila. Nedokázala však udělat nic jiného než tiše říct, "Zachraňte ho." Cullen se k ní vrhl, aby zachytil její mrtvé padající tělo. Položil ji na zem. Klekl si k ní zašeptal, "Slibuju."
O dva dny později už Carlisle dokázal určit den úmrtí chlapce. Dával mu maximálně týden. Vzpomněl si na slib, který dal jeho matce. Tenkrát se mu to zdálo přirozené, teď však pochyboval. Bál se, že chlapce místo záchrany zabije. A co by se stalo, kdyby to dokázal? Nezalíbilo se mu to tak, že by nehleděl na své zásady? Ceký tento den přemýšlel o jediné věci, "Mám ho zachránit?"
Jak Carlisle předpokládal, chlapcův život byl den ode dne kratší. On se však stále nerozhodnul. Rozhodnul se proto poradit se se svými známými z Itálie. Ti ho přesvědčili, aby chlapce zachránil. To Cullenovi moc nepomohlo. Jeho známí přece jenom znají tu chuť. Žijí přece už X set let.
Po dalších třech dnech se však pevně rozhodl. Chlapci zbývalo posledních pár hodin života. Carlisle vzal chlapce na místo, která nezná nikdo krom něj. Položil ho na postel a bez rozmyšlení kousl. Cítil, jak mu v ústech proudí ta nejlepší krev, jakou kdy pil. Zároveň však myslel jen na jednou. Nakazit chlapce svým jedem. Jedem, který se mu skrývá v zubech. Jed, který chlapce uzdraví. Ale zachrání ho? Znamená promněna v monstrum záchranu? "Monstrum."pomyslel náhle na to slovo a šokovaně si uvědomil, že stále saje chlapcovu krev. Rychle se od něj odtrhl. Zděšen sám ze sebe se posadil do křesla vedle postele. Stále cítil chlapcovu krev. Znechuceně pohlédl do zrcadla. Bylo mu ze sebe špatně. Kousnul člověka. Je monstrum. Co když ho zabil?
Chlapec křičel bolestí déle, než by měl. Obyčejná proměna trvá tři až čtyři dny a je velice bolestivá, chlapec však trpí už celý týden. Carlisle se bál, že chlapce zabíjí jed. Jed z jeho vlastních zubů.
Naštěstí chlapec po dalších dvou dnech utichl. Pomalu otevřel oči. Zíral kolem sebe. Uvědomil si, že vidí mnohem lépe než když…Umíral? Kde to teď je? V nebi? Nadechnul se. Pocítil však, že vzduch vůbec nepotřebuje. Nejspíš je opravdu v nebi. Někde v blízkém lese praskla větvička. Chlapci došlo, že má i citlivější sluch a čich. Posadil se. Zahlédl lesy, které nikdy neviděl. Vnitřní pocit mu však řekl, že je stále na světě. Že je živý. Pohled mu padnul na zrcadlo. Podíval se do něj a zjistil že je…Mnohem krásnější než dříve. Až na oči. Oči měl sytě červené, až z nich šel strach. "Jak se jmenuješ?"zeptal se ho muž ve kterém poznal Dr. Carlisla Cullena. "Edward."odpověděl automaticky. Lekl se. Jakmile otevřel pusu dostal strašnou žízeň. A přesně věděl, po čem touží. Po krvi. Zpanikařil. Co to s ním je? Cullen si všiml jeho stresu a začal vypravovat, "Umíral jsi. Před týdnem jsem tě sem donesl a nakazil tě svým jedem. Požádala mě o to tvá matka. Jak už jsi nejspíš zjistil, máš mnohem citlivější smysli. Později také zjistíš, že jsi rychlejší než gepard, silnější než cokoliv jiného. Nepotřebuješ dýchat. Nemůžeš spát. Jediný nápoj, který tě od teď uspokojí je krev." Chlapec bedlivě poslouchal. Stále však nevěděl podstatné, "Co jsem zač?!"naléhal vztekle. Carlisle tiše pronesl, "Upír."


28. 6. 2009

28. června 2009 v 19:07 | Rita |  Časopis od Paní pÉ

AHOOOOJ

Zdraví Vás naše redaktorky, Paní pÉ, Rita Holoubková a Netsirk
V prvním díle časopisu najdete:Závěrečný díl Esa
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°Soutěž Paní pÉ
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::Polednici a otázky
.................................................Trapásky
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,Nej písničky
---------------------------------------Odkaz na další číslo časáku

!Eso, KONEC??!

Naše zvláštní dopisovatelka Rita Holoubková Vám poví, jak vypadal závěrečný díl Esa.

"Nazdárek! Chcete vědě, jak vypadal poslední díl Esa? Já a zase já Vám to povím. Leoš Mareš si tentokrát pozval hosty, které už v Esu byli. A to i jako hosté, či moderátoři. První Leoš přivítal nové hudební talenty. Jako druzí se na scéně objevili bývalí moderátoři, teda, až na Terezu Pergnerovou, která nedorazila. dále jsem mohli spatřit známé tváře jako Chinasky, Petra Koláře, skupinu Kabát, Miru Žbirky a další. Leoš si pozval i dvojici Vojtu Kotka a Jirku Mádla, kteří prozradili, že po prázdninách bude TVNova vysílat jejich pořad STAHOVÁK. Leoš Mareš také prozradil, že se mu v době natáčení závěrečného dílu, tedy přesně 23. 6. začal rodit jeho druhý syn."

Pokud chcete vidět celý záznam dílu, mrkněte na stránku: http://eso.nova.cz

%Rychlovka%

Rychlovka je oblíbená soutěž paní pÉ
Pravidla jsou jednoduchá, odpověz a doufej, že si se trefil do odpovědí paní pÉ.
Za první místo dostaneš soukromí Diplom, za druhé a horší umístění dostaneš Diplom společný.
Odpovědi piš do Komentíků
1,Oblíbená barva:
2,Oblíbené písmenko:
3,Oblíbené čísílko:
4,Shrek nebo 10 důvodů proč tě nenávidím:
5,Jacob Black or Edward Cullen:
6,Nejlepší zpěvák:
+++++++++++++++++++++++++++++++
Co na DiPlOm???

/Klasika/

Polednice
Karel Jaromír Erben

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž si jentrochu málo,
ty cikáně mlčelo!

V poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty
a mně hasne u vaření,
pro tebe, ty zlobo, ty.

Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!"
a hleď, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba,
o berličkách, hnáty křivé,
hlas, vichřice podoba.

"Dej sem dítě!" "Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!"
Div že smrt ji neovane,
ejhle tuť polednici.

Ke stolu se plíží tiše,
polednice jako stín,
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

Tu slyš, jedna druhá, třetí,
poledne, zvon udeří,
klika cvakla, dveře letí,
táta vchází do dveří.

V mdlobách tu matka leží,
dítě k ňadrám přimknuté,
matku vzkřísil ještě s těží,
avšak dítě zalknuté.
Kráceno
1,Proč matka volala polednici?
2,Jak vypadala Polednice?
3,Jak dítě zemřelo?
4,Proč dítě muselo zemřít?
Za správné odpovědi dostaneš Diplom. Odpovědi piš do komentíků

§TraáapaS§

Ulila jsem se ze školy, protože jsem měla jít k zubaři. Ten den jsem se tam už vrátit nechtěla. Byla jsem zrovna v čekárně, když mi zazvonil mobil. Na displeji se ukázalo 'utajený volající' a to jsem připojila ke své cvoklé kámošce. A většinou si ze mě dělá prču ozvalo se totiž, "To je Marie Pazderková? Tady Stanislava Husáková, ředitelka. Máte teď čas?" Vyprskla jsem smíchy na celou čekárnu. Kámoška totiž napodobovala hlas ředitelky dokonale. nechtěla jsem jí vtípek pokazit a řekla jsem, "No nazdar ty Husp (to byla přezdívka řídi) Si piš že na tebe nemám čas, jsem za školou!" Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala, ale totálně mě utlumil vřískot, který nepatřil kamarádce, "Takové jednání si vyprošuji, Pazderková!" Zdroj-Dívka

Jak už je mým dobrým zvykem, vždy, když někam jedeme autem všechny otravuji, ať mi zastaví, že mám žízeň. Táta mi teda zastavil a šel si se mbnou něco koupit. Jsem totální blázen do všeho, co má jahodovou příchuť. Proto když jsem uviděla růžový obal, začala jsem ho pečlivě zkoumat. Najednou jsem uslyšela hlas prodavačky, "Nemáš na to ještě dost času?" Zvedla jsem hlavu a zjistila jsem, že se na mě všichni, i můj otec, pobaveně koukají. Vzala jsem totiž do ruky balení kondomů s jahodovou vůní! Zdroj-BravoGirl

Stal se ti taky nějaký trapas? Chceš za něj dostat DiPlOm a pobavit ostatní? Napiš ho na e-mail kika.bludov@seznam.cz

?NEj SonGY?


Zapoj se do dalšího hlasování o nej písničky. Do komentíků napiš svojí oblíbenou písničku

Breathe Slow: alesha Dixon
Halo:Beyonce
Always:Arash
We Made You:Eminem
Love Sex Magic:Ciara ft. Justin
If You Seek Amy:Britney Spears
Takin Back My Love:Enrique Iglesais
Burlaci:Kabát
Ticho:Ewa Farna
Eh, Eh:Lady Gaga
Love Game:Lady Gaga
So Human:Lady Soveregein
The Climb:Miley Cyrus
Rewind:Mans Zelmerlow
Mad:No Yo
Ještě že tě lásko mám:Petr Kolář
Jai Ho:Pussycat Dolls

"Tak zase příště"

Doufám že se ti časák líbí a přečteš si i další ččíslo.
Krásný zbytek dne ti přejí:Rita, pÉ, Netsirka

AhooooooJ