Znovuzrození

28. června 2009 v 19:27 | Rita |  Edwardománie

Znovuzrození

Tenhle článek je pro všechny milovníky Stmívání a Edwarda Cullena. Napsal ajsem příběh o tom, jak Carlisle stvořil Edwarda, protože jsme ve škole měli psát sloh na téma vypravování. Doufám, že se Vám to bude líbit!

Znovuzrození

Píše se rok 1918, konec první světové války. Sedmnáctiletý chlapec leží mezi kupou dalších, kteří umírají na španělskou chřipku. Doktor Huesller, doktorka Waldeistainová a doktor Cullen právě prochází mezi nemocnými a snaží seje zachránit. Bohužel neúspěšně. Všude se ozývají nářky pacientů a poslední slova umírajících.
Sedmnáctiletý chlapec právě domlouvá své matce, aby se víc starala o sebe, že on to zvládne. Matk1
+a však smutně odporuje, "Co já, synu, už jsem na světe dlouho, ale tvůj život je zatím příliš krátký." Chlapec se na ni ustaraně podíval a vzápětí usnul. Matka smutně pozorovala chlapce a lidi kolem sebe. Už vůbec nedoufala, že by ona mohla přežít. Někde v hloubi duše však věřila, že její syn se uzdraví.
Doktor Cullen byl mimořádně krásný, silný a dobrý člověk. Někdy na lidi působil uklidňujícím dojmem. Hodně pacientů mu věřilo. Kdyby ho někdo opravdu pozoroval, zjistil by, že s pacienty je celé dny i noci. Akorát jednou za týden se někam na pár hodin ztratí. Doktor Cullen měl své tajemství. Velké tajemství.
Matka sedmnáctiletého chlapce možná odhalila toto tajemství. Nebo pouze věřila, že Cullen je schopný zachránit jejího syna. Ať tak, či onak, každopádně na samém konci svého života se rozhodla zajít za Dr. Cullenem. "Jak je na tom můj syn?"ptala se naléhavě. Cullen chvíli váhal. Nechtěl říct téhle ženě krutou pravdu. Už se rozhodl, že jí bude lhát, ale pohled do jejích očí ho donutil říct pravdu, "Umírá." Žena se otřásla. Carlisle Cullen čekal, že se rozpláče, ale žena jen zoufale prosila, "Vím, že mu dokážete pomoci. Prosím, udělejte to pro mě. Jeho život ještě nemá skončit. Carlisle se zamyslel. Je možné, že ta žena zná jeho tajemství? Že ví, kdo je? Nebo pouze doufá? Žena stále úporně prosila. Opravdu už na ní bylo vidět, že přišel její čas. "Carlisle!"zavolal někdo ve předu a Cullen odběhnul. Byli tam další nakažení.
Chlapec byl sice silnější než matka, alene o moc. Matku už dlouho neviděl. Cítil, že už ani neuvidí. A měl pravdu. Matka z posledních sil volala, "Carlisle, doktore Cullene, Carlisle!" cullen ji díky svému citlivému sluchu slyšel a nadpřirozenou rychlostí se k ní rozběhl. Nebál se odhalení. Žena ho spatřila. Nedokázala však udělat nic jiného než tiše říct, "Zachraňte ho." Cullen se k ní vrhl, aby zachytil její mrtvé padající tělo. Položil ji na zem. Klekl si k ní zašeptal, "Slibuju."
O dva dny později už Carlisle dokázal určit den úmrtí chlapce. Dával mu maximálně týden. Vzpomněl si na slib, který dal jeho matce. Tenkrát se mu to zdálo přirozené, teď však pochyboval. Bál se, že chlapce místo záchrany zabije. A co by se stalo, kdyby to dokázal? Nezalíbilo se mu to tak, že by nehleděl na své zásady? Ceký tento den přemýšlel o jediné věci, "Mám ho zachránit?"
Jak Carlisle předpokládal, chlapcův život byl den ode dne kratší. On se však stále nerozhodnul. Rozhodnul se proto poradit se se svými známými z Itálie. Ti ho přesvědčili, aby chlapce zachránil. To Cullenovi moc nepomohlo. Jeho známí přece jenom znají tu chuť. Žijí přece už X set let.
Po dalších třech dnech se však pevně rozhodl. Chlapci zbývalo posledních pár hodin života. Carlisle vzal chlapce na místo, která nezná nikdo krom něj. Položil ho na postel a bez rozmyšlení kousl. Cítil, jak mu v ústech proudí ta nejlepší krev, jakou kdy pil. Zároveň však myslel jen na jednou. Nakazit chlapce svým jedem. Jedem, který se mu skrývá v zubech. Jed, který chlapce uzdraví. Ale zachrání ho? Znamená promněna v monstrum záchranu? "Monstrum."pomyslel náhle na to slovo a šokovaně si uvědomil, že stále saje chlapcovu krev. Rychle se od něj odtrhl. Zděšen sám ze sebe se posadil do křesla vedle postele. Stále cítil chlapcovu krev. Znechuceně pohlédl do zrcadla. Bylo mu ze sebe špatně. Kousnul člověka. Je monstrum. Co když ho zabil?
Chlapec křičel bolestí déle, než by měl. Obyčejná proměna trvá tři až čtyři dny a je velice bolestivá, chlapec však trpí už celý týden. Carlisle se bál, že chlapce zabíjí jed. Jed z jeho vlastních zubů.
Naštěstí chlapec po dalších dvou dnech utichl. Pomalu otevřel oči. Zíral kolem sebe. Uvědomil si, že vidí mnohem lépe než když…Umíral? Kde to teď je? V nebi? Nadechnul se. Pocítil však, že vzduch vůbec nepotřebuje. Nejspíš je opravdu v nebi. Někde v blízkém lese praskla větvička. Chlapci došlo, že má i citlivější sluch a čich. Posadil se. Zahlédl lesy, které nikdy neviděl. Vnitřní pocit mu však řekl, že je stále na světě. Že je živý. Pohled mu padnul na zrcadlo. Podíval se do něj a zjistil že je…Mnohem krásnější než dříve. Až na oči. Oči měl sytě červené, až z nich šel strach. "Jak se jmenuješ?"zeptal se ho muž ve kterém poznal Dr. Carlisla Cullena. "Edward."odpověděl automaticky. Lekl se. Jakmile otevřel pusu dostal strašnou žízeň. A přesně věděl, po čem touží. Po krvi. Zpanikařil. Co to s ním je? Cullen si všiml jeho stresu a začal vypravovat, "Umíral jsi. Před týdnem jsem tě sem donesl a nakazil tě svým jedem. Požádala mě o to tvá matka. Jak už jsi nejspíš zjistil, máš mnohem citlivější smysli. Později také zjistíš, že jsi rychlejší než gepard, silnější než cokoliv jiného. Nepotřebuješ dýchat. Nemůžeš spát. Jediný nápoj, který tě od teď uspokojí je krev." Chlapec bedlivě poslouchal. Stále však nevěděl podstatné, "Co jsem zač?!"naléhal vztekle. Carlisle tiše pronesl, "Upír."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David David | E-mail | 13. března 2012 v 15:37 | Reagovat

Je to velice zajímavý příběh. určitě jsi četla knižní ságu stmívání, protože tam je to popsané skoro stejně. je vidět, že jsi do toho otiskla kus sebe a vyplatilo se (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama