Nicky...1...a

4. července 2009 v 20:07 | Rita |  Nicky Evansová
Hojky, takže, toto je moje první povídka kterou jsem napsala, je dost trapná, ale i tak ji zveřejním...Tak pls napište, co si o tom myslíte..l

Nicky Evansová


Kapitola 1. - Nástup

Příběh je o dvacetileté Nicky, která dostudovala policejní školu a našla si práci na Brněnské kriminálce.

"Crr, Crr!", zvoní můj budík a vyhání mě z mé teploučké postele. Dnes mám svůj první pracovní den a tak, ikdyž trochu nerada vstanu a jdu se oblíct. "čičí čičí!", volám na svou maličkou kočku a přitom jí nalévám do misky mléko. "Tady si, kdepak si se toulala Aminko?" ptám se a koukám jak papá, "Dneska tady budeš sama Ami jo? Tak pěkně chytej myšičky. Já už musím jít, tak se napapej a nedělej lumpárny." … Tady to je. Jací asi budou kolegové, napadá mě. Dobře takže hluboký nádech, zaklepat a…. "Ahoj, ty si ta nová, že? Já jsem Kamila Brucknerová, pojď, zavedu tě do kanceláře, máme ji společnou." Řekla dívka a vedla mě dál. Mohlo jí být tak 25let. Měla dlouhé světle hnědé vlasy spletené do copu. Zavedla mě do místnosti tak 5krát4 metry. Byly v ní čtyři kancelářské stoly s počítačem a u okna byl pelíšek pro psa. "Takže tvůj stůl je tady ten", ukázala na místo nejblíže u pelíšku pro psa "Doufám, že nemáš nic proti psům?" zeptala se. "Jasně že ne, psy miluju."odpověděla jsem bez rozmyšlení a usedla za stůl. "Ahoj Kamčo! Chutná ti?" ptal se muž asi kolem třiceti-pětatřiceti lety, když rázně dosedl za jeden ze stolů."Ahoj, jo je to dobrý."odpověděla Kamila a dál si pochutnávala na jogurtu. "Á ty si určitě ta… jo Nikola Evansová, že?"spočinul pohledem na mně. "Skoro. Nejsem Nikola ale Nicky. Můj otec je Angličan."vysvětlila jsem. "Aha, no to je jedno. Každopádně já jsem David."představil se. "My pro tebe máme jedno překvapení, tak zavři oči,"řekl. Zavřela jsem je a uslyšela klapnutí dveří a kroky. "Tak, můžeš je otevřít." Uviděla jsem muže, kterému bylo tak 25 a vedle něj stál krásný sněhobílý vlčák. "Šéf napřed nesouhlasil, ale mi jsme ho přesvědčili, toto je Bicky, je to služební pes, ty se o ni budeš starat, před tebou ji měl Hans, ale toho nechal šéf převelit, našli se u něj drogy nebo co."vysvětlil onen muž a já jsem v duchu jásala. "Děkuju" hlesla jsem a na mé tváři se objevil úsměv. "Můžu mít jednu otázku? Jo? Jak ty se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se muže. "Já? Aha zapomněl jsem, já jsem Radek."odpověděl. "Tak dost, už toho nechte! Mám pro vás práci."vletěl do kanceláře šéf. "Máme vraždu v hotelu Romantik, takže ty Levine, připrav auto, ostatní pojďte."řekl a hodil klíče Davidovi. "Ty máš, ale smůlu. Můj první případ byla vloupačka." Politovala mě Kamila, když jsme šli k autu. "Bicky!" zavolala jsem na psa, když jsem si všimla, že není u mě. "Hlídej si ji, je to potvora, mně už dvakrát utekla." Poradil mi šéf Bliks. "Tebe psi nemají rádi Bliksi."zavolala na něj Kamila, ale šéf ji ignoroval. Když jsem nastoupila do auto-dodávky, uviděla jsem počítače a vybavení asi pro sledování. "Nicky, tohle je tvůj první případ, takže budu sledovat, jak ti to půjde, pak se rozhodnu, jestli by nebylo vhodnější, kdybys v terénu nebyla."řekl mi Bliks a já se strašně lekla. Kamila mě však uklidnila "Klid, Davidovi taky první případ dělal problém a co jsem tady je pořád v terénu." "Na dva dny jsem ho nechal jenom v kanceláři, ale pak tak po sto prosbách jsem ho nechal."řekl Bliks s úšklebkem. David se znechuceně uchechtl. "Tak jsme tady,"řekl David a otevřel dveře dodávky, "račte slečno," lichotil mi. "Pojďte, Dan už tady je."řekl nám šéf a šel k vchodu do hotelu. Následovali jsme ho. Vešel od pokoje číslo 25 a pozdravil soudního patologa, "Zdravím tě Dane!" "Ahoj Leo. Takže mrtvá je dívka kolem dvaceti let. Když si všimnete, uvidíte na krku otlak, podle toho soudím, že byla uškrcena. Na krku jsem našel bílá vlákna nejspíš z předmětu, kterým byla uškrcena. Na jejím obličeji jsem našel blonďatý vlas. To je zatím všechno."řekl Dan. "Dobře!"řekl Bliks, "Brucknerová, ty ohledáš místo činu, Levine…" "Já vyslechnu recepční."doplnil ho, ale mylně. "Ne. Evansová vyslechne recepční, ty mi přines kafe."opravil ho Bliks. "Ale…"zkusil se bránit David. "Říkal jsi něco?"zeptal se ho Bliks. "Ne, vůbec nic"hlesl. Na víc jsem nečekala a šla dělat svou práci. "Nicky Evansová, kriminální policie. Mám na vás pár otázek."řekla jsem. "Dobře."odpověděla. "Kdo našel tělo?"napadla mě tato otázka. "Já!"odpověděla trochu naježeně. "Fajn, jak dlouho tu byla ubytovaná?" "Dva dny, říkala, že si sem jede prodloužit prázdniny." "Kdy jste ji viděla naposled, myslím živou?" "Včera tak kolem druhé hodiny v noci, byla dost napitá." "Byla tu sama," "Ne, byla tady s kamarádkou, chtěli dvojlůžkový pokoj, ale ten už nebyl, dali jsme jim dva jednolůžkové." "Nevíte, jak se jmenovala?" "Kateřina Mladá a její kamarádka Marieta Smékalová." "Dobře, a nevíte, kde je ta kamarádka teď?" "Včera vůbec nepřišla do hotelu." "Děkuji, já vás už nechám, kdybyste si na něco vzpomněla, tak mi zavolejte."rozloučila jsem se a odešla. "Tak tady jsme skončili, jedeme!"zavelel Bliks a šel k autu. Ostatní ho následovali. "Co jsi zjistila Nicky?"Zeptal se mě šéf. "NO…že ji našla recepční…"začala jsem, ale Bliks mě přerušil, "To bychom bez tebe nevěděli."a dodal úšklebek. "V hotelu byla ubytovaná dva dny, prý si prodlužovala prázdniny. Byla tam ještě s kamarádkou, nějakou Marietou Smékalovou. Včera se do hotelu vrátila kolem druhé, ale bez kamarádky. Jo a její jméno je Kateřina Mladá."řekla jsem trochu popuzeně. "no vidíš, že to jde, když se chce."neodpustil si rýpnutí Bliks. Když jsme dorazili na stanici, šla jsem s Bicky do krámku a koupila jsem si dva rohlíky se salámem. Jak jsem se vrátila na stanici, šéf byl zrovna u nás v kanceláři. "Dobrou chuť, já jsem měl sice v úmyslu pozvat vás na oběd, ale když vidím, že už jste si to zařídili jinak, tak dobře."řekl. "Takže Kamilo, vyslechněte její příbuzné, Davide, ty zjistíš, kde pracovala, jasný?" zeptal se a chtěl odejít. "A co já?"hlesla jsem skoro bezhlasně, Bliks mě však slyšel. "Vy pojďte semnou." Zajímalo mě, co mi chce a tak jsem šla, "Bicky?"zavolala jsem na psa tázavě a podívala se na Blikse, který jen kývl hlavou. V jeho kanceláři jsem se posadila a čekala. Nastala chvíle ticha, kterou jsem přerušila opatrným "Takže?" "Mám pro vás zvláštní úkol."odtušil Bliks a pokračoval, "Ta Marieta, o které jste mi říkala, je už týden nezvěstná. Říkala jste, že se nevrátila do hotelu. Musíte ji najít." "Dobře, ale proč já?" řekla jsem na hlas svoji myšlenku. "Protože vám bude věřit. Jste v jejím věku, potřebuji, abyste se s ní seznámila a zjistila, co se s ní děje. Pomáhat vám bude Radek, náš speciální agent. Je to mistr na počítače. Váš úkol bude najít ji, sblížit se s ní, zjistit co se děje, to bude na začátek stačit. Radek o této akci ví. Právě vyhledává o Marietě informace."řekl a dodal, "Najdete ho v laboratoři." To jsem pochopila jako znamení k odchodu a šla jsem. "Toho psa si vem sebou!"uslyšela jsem, jak říká a otočila se. Bicky mu očichávala nohavici. "No tak pojď Bicky!"zavolala jsem a neubránila se úšklebku. Z Bliksovi kanceláře jsem šla rovnou do laborky. Když jsem procházela kolem vchodu, volala na mě jedna policistka, "Nicky, počkejte, mám pro vás dopis!" "Jé, To je od mámy! Děkuju." Řekla jsem a rozbalila ho. "Milá Nicky, jelikož jsme se vrátili až včera v noci, nestihla jsem k tobě zajít, teď už sedím v letadle do Anglie, pokud všechno půjde hladce, vrátíme se s tátou za týden. Doufám, že si svůj pracovní den užíváš a jsi v pořádku. Eliška Evansová-máma
Super" zavýskla jsem si. "Co ta dobrá nálada?"všiml si Radek. "Ale nic!"neprozradila jsem, ale usmála jsem se. "Co jsi našel?"zajímala jsem se. "Počkej, už to skoro mám, jo tady, dívej!"odpověděl. Mladá, ale úspěšná historička, objevila něco, co by mohlo změnit celý svět. Je to lék pro zdánlivou smrt…četla jsem si v duchu. "Myslíš, že po ní někdo jde?"zeptala jsem se opatrně. "Myslím, že je to pravděpodobné."odpověděl. "Dobře. Teď je tady druhá otázka, kde je."napadlo mě. "Myslíš, že si vedla deník?"zeptala jsem se. "Myslíš?"řekl pochybovačně. "Možná. Ale myslím si, že bychom si měli popovídat s jejími rodiči."odpověděla jsem. "To je fakt. Ale ne mi nýbrž Kamila s Davidem. Nejdřív bychom to ale měli říct Bliksovi."řekl Radek. Když jsme došli do Bliksovi kanceláře, nebyl tam. Kde je, divila jsem se v duchu. Moje hlasitá otázka však byla, "Není u Kamily a Davida?". "To si nemyslím, spíš bych řekl, že se šel někam najest." Odpověděl Radek. "Myslím, že bys měla otestovat Bicky."poradil mi, když viděl můj zoufalý výraz, "Tady mám jeho čepici!" dodal a hodil mi ji. "Snad to bude fungovat."hlesla jsem a dala Bicky očichat kšiltovku se slovy "Hledej Bicky, hledej!" Zabralo to, Bicky šla pomalu ke vchodu a dveřmi ven. Chvíli se mi zdálo, že stopu ztratila, ale ne. Za chvíli nás dovedla do restaurace u Zelené ropuchy a pomalu nás dovedla až k Bliksovi stolu. Naneštěstí, ale nezastavila a pokračovala až k Bliksovi u něj se zastavila a začala hlasitě štěkat. "Dobře Bicky, to už stačí, pojď sem!"zavolala jsem na ni a i přes to, že jsem se nesnažila smát, mi cukaly koutky. "No to byl teda nápad, kdo ho VYMYSLEL!"ptal se zuřivě Bliks a gestem naznačil, abychom si sedli. "No já."přiznal se okamžitě Radek, zatím co já jsem hladila Bicky po sněhové hlavě. "Co potřebujete tak vážnýho, že mě ani nenecháte se najíst?"ptal se Bliks.Byla chvilka ticha. Radek se na mě nenápadně podíval a já jsem pochopila, že mám začít. "Potřebujeme vyslechnout matku Mariety Smékalové. Podle toho můžeme zjistit, kde je." "Aha, a k tomu potřebujete její výpověď? Ne, zamítá se. Napadlo vás DVA, že utíká kvůli matce?"zamítl šéf rázně. "Musíme zjistit, jestli si vedla deník nebo tak. Podle toho by se dala vystopovat."přidal se i Radek. "Tak dobře, uvidím, co se dá dělat."dal nám ještě malou šanci Bliks a já v duchu jásala. "Teď ale běžte!"okřikl nás. V kanceláři bylo liduprázdno. Sedla jsem si do křesla a snědla si svůj 'oběd'. "Dobrou chuť, vílo!"popřál mi Radek. Bicky se schoulila ve své pelíšku a hrála si s hračkou. Chvíli jsem ji se zájmem pozorovala a pomyslela jsi přitom, že to je nádherné zvíře. Radek zachytil můj pohled a jemně se zeptal, "Líbí se ti?" "Ano," vydechla jsem tiše. "Je teprve devítiměsíční."podotkl. Když viděl můj zvědavý pohled, dodal, "Před ní tady byl Rex, ale byl už starý, Hans si ho odkoupil. Bicky měl sotva týden. Jsi jeho první jakoby majitelka." Tohle mě potěšilo, ale zároveň to ve mně vzbuzovalo strach. Bála jsem se její reakce. Myslím Bicky. Byla mladá, jak se asi chovala k Hansovi. Tyhle myšlenky mi nadobro zahnal Bliks, když vletěl do kanceláře a říkal, "Tak vím, jak vám pomoct. Co kdybyste k ní domů zabudovali kameru. Mohli byste ji pak sledovat." Proč nemůžeme poslat Davida nebo Kamilu, honilo se mi hlavou. Šéf jakoby mi četl myšlenky a řekl, "Ostatní poslat nemůžeme, za a) neví to, za b nikdo nesmí vědět, že se o to zajímáme." S těmito slovy odešel. "Zítra nainstalujeme ty kamery, tak se připrav. Jak Blikse znám, půjde s námi. Neboj se, není proč."řekl Radek a též odešel. Já jdu domů domů, tady už jsem hotová napadlo mě. Předtím jsem však šla za Bliksem. Zaklepala jsem a byla vyzvána, abych vstoupila. Vešla jsem. Vlastně jsem nevěděla, co chci. Sedla jsem si. "Co potřebuješ?"zeptal se Bliks. S odpovědí jsem váhala. "Já jen jsem… no totiž mám ze zítřka trochu strach…."začala jsem, ale Bliks mě přerušil. "To chápu, taky jsem si nebyl jistý při první akci. Myslel jsem si, že přijdete. Připravil jsem vám podklad o akci. Vybral jsem si vás na toto, abych zjistil, jestli budete zvládat terén. David první akci nezvládl. Jak vidíš, je pořád v terénu. Stáhl jsem ho z terénu a pak to zkusil ještě jednou. Druhá akce se mu povedla. Není se čeho bát. A teď běžte domů a toto si vemte sebou."řekl a podal mi nějakou složku. "Děkuji,"hlesla jsem bezhlasně a odešla. Na chodbě jsem potkala Radka. "Už jdeš dom? Ví o tom Bliks?"ptal se. "Jo, Bliks mě poslal dom."odpověděla jsem. "Fajn, tak zítra v šest."dodal a šel. Konečně doma. Sedla jsem si na gauč a Bicky si lehla na koberec pode mě. "Ami, pojď sem."zavolala jsem na koťe, když přišlo do pokoje. Snad si na sebe zvyknou, doufala jsem. Ami přišla opatrně ke mně a já jsem jí tichounce pověděla, "Tohle je Bicky. Neboj se jí." Snad má Bicky ráda kočky. Je to pes. Psi nemají rádi kočky, honilo se mi hlavou. Naprosto zbytečně jsem se bála. Bicky přišla k Ami, očichala ji a pak položila hlavu vedle ní. Já jsem si otevřela složku a uviděla průběh akce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama