Sama v šatně-část 1

16. července 2009 v 17:14 | Rita |  Příběhy from me
Včera jsem dopisovala šestou kapitolu jednoho příběhu a zasekla jsem se, protože jsem napsala totální blbostXD Smazala jsem to a ten nápad použila do tohoto příběhu. Myslím, že je docela dobrej, ale každopádně doufám, že napíšete vlastní názor!

1.část: Pryč! 1.srpna 2009
Běžím po lesní cestičce. Nevnímám své bosé nohy, které našlapují na pichlavé kamínky. Je mi ukradené černé elastické tričko, co zůstalo i s podprsenkou ležet u staré chaty. Nechci si připustit pomlácené ruce a nohy od klacků, či čeho. Jediné, co je pro mě teď důležité, je on. Neznám jeho jméno. Vlastně jsem ho viděla jen v černé kukle. Musím mu utéct. Nemůžu se zajímat banalitami.
Určitě už za chvíli musím být pryč z lesa. Tuhle cestu přeci znám. Lépe než cestu k domu. Další rozcestí už musí směřovat na polní cestu. Po nějakých třiceti metrech chůze se dá spatřit stoletý statek v zatáčce. Hned po něm se objevují první domečky. Když se půjde ještě dál, dojde se k hostinci U Starého kostela. Potom, jak už sám název hostince napovídá, stojí dřevěný kostelík. U něj je rozcestí na hlavní silnici a odtamtud už se dá v klidu dohlédnout na dům mých rodičů a o ulici dál se nachází barák, který mi říká pane.
To všechno by bylo hezké, jenže…Žádná odbočka na polní cestu není! Musela jsem ji přehlédnout, nebo ve spěchu zahnout někde blbě, jenomže…Kdybych se vrátila, vletěla bych přímo do náruče neznámému muži. A to nemůžu. Ohlédla jsem se a zpomalila. Nikdo za mnou nešel. Ozývalo se jen soví houkání a voda v potůčku. No jistě, potůček! Už vím, kde jsem. Nejspíš jsem minula odbočku u rybníka a místo vlevo běžela rovně. Vím, jak se dostat do vesnice, ale proč si dávat závody s mužem, když se můžu ukrýt na kadibudce, kterou tady postavily zdejší myslivci.

Ona kadibudka je špatně viditelná i za bílého dne. V noci pro ty, kteří o ní neví téměř neviditelná. Bohudík, jsem jedna z těch, co o existenci kadibudky vědí. Můj otec je myslivec, když jsem ještě chodila do školy, brával mě s sebou ráno do lesa. Mámě se to sice nelíbilo, ale já jsem měla šanci spatřit zvířata, která mnozí lidé znají pouze z obrázků. A taky jen díku tomu znám přesně místní lesy.
Znovu jsem se rozběhla. S cílem doběhnout ke kadibudce. Uslyšela jsem za sebou prasknout větvičku. Přidala jsem na rychlosti. Už vidím můj úkryt. Přeskočila jsem potůček. Dveře kadibudky trochu zavrzali. Trochu jsem se vyděsila a kadibudku zamknula.

Bez dechu jsem skulinou mezi prkny sledovala počínání muže. Stál na cestě a rozhlížel se kolem. Baterkou, kterou držel v pravé ruce, přejížděl z jedné strany cestičky na druhou. Posvítil s ní i na zem. Uviděl tam něco, co ho rozesmálo a rozčílilo zároveň. Snažila jsem se zjistit, co to tam má. Uviděla jsem však jen bláto. Bláto! Otočila jsem chodidlo vzhůru a přejela po něm prstem. Bahno! Musela jsem zanechat stopu, která vedla k mému úkrytu. Muž přeskočil potok. Hledal nějaké další stopy, ale nic nenašel. Bohudík! Vzdal svou snahu mě najít a rozkřikl se na celý les, "Já tě stejně dostanu, ty mrcho!" Potom odešel.

___________________________________________________________________________
tak jo, další část bude zveřejněná za týden, možná se vám bude zdát, že to trochu nesedí do děje, ale je to psaný jako že tato část je psaná teď a ta druhá je že ta holka vzpomíná, jak to všechno začalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki  a maruneckvaska Sbénko které tě lafuje kiki a maruneckvaska Sbénko které tě lafuje | Web | 17. července 2009 v 15:14 | Reagovat

Je u mě zápis sb

2 **QoQisHkaaa** **QoQisHkaaa** | Web | 18. července 2009 v 16:48 | Reagovat

je to zajímavý...

3 Kllatenka Kllatenka | Web | 11. srpna 2009 v 12:37 | Reagovat

Takže, vím že ty mi do mého blogu vždycky napíšeš, že je to pěkný a konec, ale já budu přece jen trochu kritizovat.
První věc, které jsem si všiml hned v druhém odstavci jsou krátké, jednoduché věty. Půspbí to dojmem, jako když malé dítě slabikuje. Sáhodlouhá souvětí taky nejsou výhrou, ale dvě věty spojit jednoduchým a nebo čárkou, vypadá to pak obratněji.
Druhá věc, hned na začátku začínš v přítomném čase. Běžím, nevnímám a tak dále. Ve třetím odstavci ale náhle přejdeš do minulého času. To je častá chyba, ale poměrně podstatná. Já dřív psala hodně v přítomném čase a ten je podle mě těžší než ten minulý, taky jsem tuhle chybu často dělávala a dodnes dělám. Takže na to bacha.
Celkově je to pěkné, prvek kadibutky působí trochu komicky ale to dílku dodává další rozměr, dobrý nápad. Snad jen bych ještě poradila zašuplíkovat. Než to budeš publikovat, na čtrnáct dní zastrčit do šuplíku a nevšímat si toho. Pak to vytáhnout a znovu si to přečíst. Najdeš spoustu neobratných výrazů nebo nehodících se slov a dopracuješ dílko k dokonalosti. XD
Ale stejně se těším na další část :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama