Srpen 2009

Sestry Steinovi-Řeko mojí duše

30. srpna 2009 v 19:31 | Rita |  Ro(c)k + 1
Ahojik, já vím, že jsem tady dlouho nebyla a moc mě to mrzí, ale v poslední době jsem dost nestíhala, takže...Slibuju, že od září se polepším...Ale dost kecání...Já vím, že většina lidí nemá ráda folk, ale i tak...dá vám tady pár textů od jedné folkové skupiny, a kdyby jste náhodou folk poslouchali, nebo vás třeba ty texty zaujali, tak se můžete mrknout na stránky té skupiny. Nechce swe mi tady vkládat adresa, tak jen říkám, že si do vyhledávače napište Sestry Steinovi a pokud to budete psát přes Seznam tak by to měl být hned ten první.

Řeko mojí duše

Řeko mojí duše vodo nejhlubší
Břehy zaplavuješ kdo je vysuší
Už tě regulujou
už ti projektujou
Krunýř z betonu
Břehy nezaplavíš
Ledy neroztavíš
Písni bez tónů

Domy na spadnutí
Stromy k poražení
To je tvoje dílo
Samý pustošení
Co jsi asi chtěla vodo nejhlubší
Snad jsem rozuměla dneska netuším
Kde je tvoje moře
Kolik domů ještě
Řeko mojí duše
Pro tebe pobořím...

Řeko mojí duše...


Sama v šatně-část 4...b

20. srpna 2009 v 10:53 | Rita |  Příběhy from me
Ahojik, tak jsem se vrátuila z dovči a jsu Happy upe nejvíc...skoro teda. Chtěla jsem Vám sem dát nějaký obrázky od Peti, ale nějako jsem si je smazaa, takže je budu muset znovu naskenovat...takže vám zatím dám pokračování příběhu Sama v šatně...ale slibuju žře hned jak ty obrázky budu mít znovu v PC tak vám je sem dám

Vrátili jsme se ve čtyři s plným košíkem, skvělým pocitem a dobrou náladou. Tu nám zkazila Elma se svým dotazem, "Kde jste tak dlouho?!" Jakub ji vysvětlil, co jsme dělali a já šla ukázat našim úlovky. Vysypala jsem houby na stůl a z kuchyně vzala nožíky na očištění hub. Teta už byla zpátky, dokonce i Gábina seděla u stolu a předváděla své nové plavky. Společnými silami jsme se pustili do čištění a krájení. V pět jsem musela odejít, tudíž jsem se omluvila, "Nechce se mi vás opouštět, ale…" "Práce?"dovtípil se táta. "To není normální! Jeden den v šest přijede, druhej v pět odjede!"protestovala Elma. "Mám noční, myslím že jsem to už říkala. Přijdu v lepším případě o půl šesté. Nebo v sedm."odpověděla jsem na obě narážky zároveň. Táta chápavě kývl hlavou. Elma se však vyptávala, "V lepším případě? Co znamená v lepším případě?" Obrátila jsem oči v sloup. "Jestli bude výjezd, může to trvat hodiny!"vysvětlila jsem na půl úst a odešla.
Na parkovišti stálo šéfovo auto. Že by měl zase noční? Poslední dobou ji s ním mám často. No, alespoň si s ním můžu promluvit o té směně. U píchaček jsem využila samoty a prohlédla šéfovu kartu. Zjistila jsem, to co mi bylo zřejmý. Poslední dva týdny si šéf bere jen noční. Zvláštní. "Nazdar, Rusalko. Myslela jsi, že můžeš jen tak opustit můj rybník?"ozvalo se za mnou tajemným hlasem. Upustila jsem kartu. Výbuch smíchu. Kachna, kdo jiný! "Ty tvý blbý fóry!"ulevila jsem si. Pobaveně si mě změřil, "Tobě, které dvakrát do týdne vybouchne za zadkem plynový potrubí, se udělalo mírně nevolno? Tys měla strach?"bavil se. Udeřila jsem ho pěstí do ramene se slovy, "Hej, nech si to!" "máš dobrou ránu, pořád ještě děláš bojový umění?"zajímal se. Procházeli jsme chodbou. "Už ne. Koncem května jsem to vzdala."odpověděla jsem. "Viděla jsem Bossovo auto, on tady zase je?"zeptala jsem se. Dal mi přednost ve dveřích a pokýval hlavou, "Jo, šéf je tady už hodinu." Zastavila jsem. "Je u sebe?"chtěla jsem vědět. "Jo, proč?"nechápal. "Chci se ho zeptat, proč mi zase prohodil směnu."mávla jsem rukou a vrátila se k Bossově kanceláři.
Zaklepat a vstoupit, tak zní nápis na dveřích. Taky jsem se jím řídila. Boss seděl u počítače a vyplňoval nějaké papíry. "To jsem já."oznámila jsem místo pozdravu. Šéf se ke mně otočil. Nejspíš mu neunikl ten 'pozdrav'. "Jo, ty. Nazdar, co potřebuješ, že to nemohlo počkat?"obrátil se zpátky k počítači. "Nic tě nenapadá?!"zeptala jsem se ironicky. Tím jsem ho znovu donutila přemýšlet. "Ne."odpověděl. Posadila jsem se na parapet a objasnila mu to, "Dneska jsem měla mít od 15 do 22. Pokud si vzpomínám, nedávno jsi mi slíbil, že už mi na směny nešáhneš!" To Bosse donutilo znovu na mě pohlédnout. "Já ti na služby nešahal."odmítl nařčení. Pozorovala jsem ho pohledem 'nevěřím ti ani slovo'. Postřehl to a hájil se, "Samy jste si zavedli přelepovaní rozpisů. Někdo si s tebou prohodil." Dál jsem ho pozorovala. "Jestli ti to ten dotyčném neřekl, je to hajzl, ale s tím už nic neudělám." "Vážně nic?"chtěla jsem vědět. Já totiž vím o jedné možnosti. Ale to by kvůli mně neudělal, riskoval by vzpouru ostatních. Protože by si nemohli v nejnutnějších situacích přehodit směny. Překvapil mě však svojí odpovědí, "Hele, Kris, můžu znovu zavíst pevnej rozpis. Stačí?" Vykouzlila jsem úsměv a lípla mu pusu na tvář,"Dík!" Pobaveně mě sledoval a nakonec se uchechtl, "Nech toho, nebo si budu něco myslet!"

10. 8. 2009

10. srpna 2009 v 14:08 | Rita |  Časopis od Paní pÉ
Zdravíme všechny čtenáře našeho časopisu! Opět jsme tu my a zase my, redaktorky Časopisu Paní pÉ! Paní pÉ, Rita a další!

Stručně a Jasně!

Ve stručnosti Vám zhrneme, co se v dnešním čísle dá dočíst!
1,Rozhovor s novou redaktorkou Blogu, Petrou Valentovou
3,Soutěž Paní pÉ
4,Pane Cukeríne-Soutěž na obsah textu

!Nová redaktorka Blogu!

Jak se jmenujete? Petra Valentová, ale podepisovat se budu jako Péťa.
Kolik Vám je? 13.
Jaké články pro nás máte přichystané? Hlavně obrázky a teď jsem dopsala jeden příběh o Obřím pavoukovi.
Jste normální? Na tuhle otázku nám redaktorka neodpověděla.

Originální rozhovor bude uveřejněn až se Hlavní redaktorka Rita Holoubková vrátí ze Slovenska
autor: Rita H.


?!Rychlovka!?

Jak už bylo popisované v minulém číslu, tato soutěž je stejná jako Bleskovka. Do Komentářů prostě napíšete odpovědi. Potom už jen počkáte na Diplomy. Doufám, že se tentokrát najde alespoň jeden, co odpoví!

1,Jakou barvu by měl mít ideální Svět?
2,Kolik rukou by měl mít Humanop?(pro nezasvěcené:Jedná se o nový vývoj živočicha)
3,Je venku hezky?
4,Paní pÉ a Slečna eS je a,Jedna a ta samá osoba
******************b,Dvě naprosto odlišné osoby
******************c,Jsou to sestry
5,Nejlepšejší zvíře na Světě?
6,Co na Diplomek?

Autor:Paní pÉ

S Pane Cukeríne S

Autorem jsou Sestry Steinovi
Pane cukeríne
Bejt jako vy
pane cukeríne
nikdy bych asi nebrečela
jenže já miluju svoje slzy
asi tak jako nenávidím
váš smích

Netykejte mi pane cukeríne
my dva si tykat nebudem
já zraněná a vy ten věčnej úsměv
vim že bojuju s ňákym přeludem

Ty vaše tváře krev a čerstvý máslo
vždycky jsou krásný proti mejm
před vaší vůlí peklo se už třáslo
kolena klekly čert je vem

vy prej jste našel boha uvnitř sebe
skleněnej dům a dlážděná cesta
jenže můj bůh je Hospodin zástupů
a občas mě i trestá


1,Jaký pocit vyplívá z tohoto textu?
IOdpověz do komentíků a dostaneš Diplomek. Alespoň jeden prosím odpovězte!

Autor: Laivinee

Trest Pro Jacoba

10. srpna 2009 v 12:11 | Rita |  Edwardománie
Zdravím všechny milovníky Edwarda Cullena! Na přání Kllatenky jsem napsala další básničku q tentokrát na téma Jak dostal Jacob od Edwarda přes hubu. Asi mi tam někde vypadl rytmus, to nevím, tak kdyžtak písněte do komentů. Zatím By!

Trest Pro Jacoba


Co horšího může být, Oba muži zápasí,
než když dva milují stejnou dívku? rány nevnímají.
Já to vím, horší je, jenom jeden vyhraje
když sok je kamarád. to si i ptáci cvrlikají.

To sice není tenhle případ, Konec, hlasy ustaly,
i když by vlastně mohl být, nikde se nic nehýbá.
ale ne Edward a Jacom nejsou dobrý příklad, A hle-támhle ve křoví,
to zaručené je. jedno tělo procitá.

Vlkodlak versus upír, Jde směrem k Belle
sobec versus král. a tiše povídá,
Kdo zvítězí? "Nikdo z nás nevyhrál,
Snad Edward, je to přec velký pán. ale ty přece nejsi upírka!"

Jacob už mění podobu, Bella mlčí,
své lidskosti se zříká, neví co říct.
Edward cení zuby, A náhle,
hlasitě naříká. ozve se výkřik z plných plic.

Bella jen tiše sleduje, To Edward dorazil Jacoba
co její milý dělá. Jacob padá k zemi.
Neví též, kdo to vyhraje, Klid, není mrtví, jen poraněný
zodpovědnosti za boj se zříká. a to je příběh celý.

Sama v šatně-část 4...a

9. srpna 2009 v 15:00 | Rita |  Příběhy from me
4.část Noční, vzpomínka 2. a 3.července 2009




Na to, že jsem šla spát v deset hodin jsem se probudila nezvykle pozdě. Asi to je tím, že jsem otrávená s Elmy. Naštěstí se mnou spí v domě jen David a Gábina. Vylezla jsem s postele a vyhrnula rolety. Mělo to svůj efekt, slunce uhodilo svými paprsky do pokoje. A probudilo Gábinu. Zamrčela cosi nesrozumitelného a otevřela oči. "Co strašíš tak brzo?!"protáhla rozespale. "Brzo?"nechápala jsem. Raději jsem se ještě jednou podívala na hodiny. "Půl osmé, a o prázkách, jsi blázen!"vysvětlila. Tiše jsem se zasmála. "Prázdniny? Už dva roky tohle slovo nějak nechápu!"ušklíbla jsem se. Ustlala jsem si postel a vytáhla ze skříně čisté oblečení. Gábina se narovnala a prohodila, "No jo, ty jsi vlastně pracující člověk! To mi řekni, že tě to baví!" Zavřela jsem skříň a odpověděla, "Baví!" "Vždyť říkám! Blázen!"nechápala. pobaveně jsem se usmála a nadhodila, "Jdeš se nasnídat, nebo si něco uděláš potom?" "Potom! Já jsem totiž normální člověk, radši si v klídku pospím!"odpověděla a zabořila se do polštáře.
Jakuba jsem vytáhla z postele rychleji. U snídaně jsme si pokecali o Elmě, má na ni stejný názor jako já. I když je to jeho matka. Nebojím se, že by mě práskl. Kdyby chtěl, udělá to už dávno. "Jdu k mámě, zeptat se, co se bude dneska dít. Možná bude chtít pomoct s obědem. Nejspíš bude společný, když jste tady vy."oznámila jsem Kubovi. "Jdu s tebou, ségra stejně bude chrápat do jedenácti!"přidal se ke mně.
Máma mou pomoc přivítala. Dala se totiž do smažení řízků, přestože ví, že je vždycky připálí. Angažovali se vlastně všichni. Kromě Elmy a Gábiny. Dobře jsme se pobavili, kupodivu i se strýcem, který obaloval řízky do strouhanky.
U oběda jsme se s tátou bavili o práci. To je docela netipické, protože obvykle máme plno jiných témat. "Šéf mi zase přehodil směnu."oznámila jsem mu. Táta si nabral žufan polévky a divil se, "Vždyť slíbil, že už ti nebude přehazovat. Když to nebude nezbytně nutné. A ohlásí ti to dopředu!" Elma náš rozhovor zatím nepostřehla, bavila se s mámou o jídle. "Kdyby mi Radek neřekl, že mám dneska noční, šla bych na odpoledne. Už mě to dost štve!"postěžovala jsem si. "Nemám za ním zajít?"staral se táta. Pokrčila jsem rameny, "Myslím že by to nepomohlo. Stavělo se za mě už dost lidí. I Drchna. A když nic nezměnil on, tak nikdo." Máma, která mě zaslechla, se zeptala, "Drchna, to je ten se kterým jsi 'Protančila noc'?" Má na mysli místní tancovačku. Protančíš noc s tím, kdo tě vyzval k tanci více jak desetkrát. To ovšem tetě nedocvaklo, "Prosím?"zaskočila jí polévka. "Jo, ten. Je to šéfův největší kámoš. Pracujou spolu už nějakých…Třicet let."potvrdila jsem. "Šéf přece musí vědět, že je to protivný, když někdo někomu neustále přehazuje směny, ne?"divil se Josef. Elma se do toho znovu vložila, "Co blbneš, prosím tě! Vždyť ten chlap v životě nebyl u ohně. Prostě byl chytrej, ne jako někdo, a udělal si kvalitní školu. Potom se už jen posadil na volné křeslo!" 'Ne jako někdo', co si o sobě ta kvočna vůbec myslí? Táta mi položil ruku na rameno. Trochu mě tím uklidnil. "Ten šéf jezdí k ohni pořád. A ještě ke všemu zvládá zařídit administrální věci."upřesnila jsem klidně. Umlčela jsem ji tím.
Odpoledne jsem se šla s Jakubem projít do lesa. Tedy odpoledne. Ve dvě hodiny. Vzali jsme s sebou košík, abychom mohli sbírat houby. Došli jsme až k naší chatě. Táta ji kdysi odkoupil od myslivců. No, byl to dobrej obchod. Má svoje kouzlo a vůbec je celá úžasná.

ZmatTná pohádKA Bez koncE

8. srpna 2009 v 15:00 | Rita |  Nudíš se? Dej si Tic-Tac!
Teď už jsem momentálně někde pryč, takže jestli po mě něco chcete, musíte si týdžen počkat! xD
Aohjky, tak jak je? Pnrví než jesm ncěo dám, Vám řkenu, kdo mi dal napád, zídrojk =§ TdaY

Zmatená Pohádka Bez Konce

Blya jnedou jdena cholupaka a v ní bdylela satrá bčakiba. Ale nybela to očenbyjá cholupka, poržote blya polastvá. Vnešchov ní blyo z saltu. Soprák, mčyka, lčedčinka i tleveize. Jnedou k ní vašk piřšli ocárchni pdíroři a cholupaku zubolari. Bčakiba se nlavašta a ribozla jim atuo. Ttao páhokda nmeá kenoc ani lgikou tkaže jtse znyčetbě zalibi tři až čtyři munity. To je ale slůma, co? xD

Nicky...2b

5. srpna 2009 v 10:09 | Rita |  Nicky Evansová
Hejky, hjlavně nezapomeňte, že tento článek začíná pod tímto článkem, pač je to moc dlouhý a nevlezlo se mi to do jednoho XD xD

"Tak jsme tady."oznámil Radek Bliksovi. "Vidím."odtušil Bliks. "Tohle je slečna Ternerová, tuhle akci s váma bude spolupracovat. Evansová, sežeňte od Bledé počítače a výbavu. Slečno Ternerová, běžte s ní, Renský, vy tady zůstaňte. Potom přijďte sem."poručil nám.
"Sáro?"zavolala jsem neurčitě jméno. "Jo jasně, všechno je nachystaný, jen to hoď do auta."řekla. "Jo. Dík."odvětila jsem. Začala jsem si brát počítače, když mě napadlo, že je Sára nějaká divná. Smutná. "Sáro?"zavolala jsem tedy ještě jednou. "Něco jsem zapomněla?"lekla se. "Ne, co blbneš?! Co je?"otázala jsem se jí. "Mám kocovinu a deptá mě Radek."zaksychtila se. "Radek je na nervy z tebe."uchechtla jsem se taky. "Když já jsem mu chtěla pomoct."řekla. "Pro dobrotu na žebrotu."řekla jsem. "Snad se to vyžehlí."doufala.

Nicky...2a

5. srpna 2009 v 10:07 | Rita |  Nicky Evansová



Nicky Evansová


2. kapitola-Alkohol

"Ahoj, ahoj, nějaký unavený!"zdravil David mě a Kamilu. Unavený, kdo za to asi může. "Snad vás ten koncert neskolil. Bylo to jen do půlnoci."řekl David ironicky. Do půlnoci, jenže to by nás potom nesměl pozvat na pivko k Zelené ropuše. Mají tam otevřeno nonstop, tak jsme tam vydrželi až do tří. A teď je šest. Nechápu proč Bliks chtěl, abychom tady byli všichni do půl sedmé. Je blázen. "Do půlnoci, jo?"ironicky se zeptala Kamila. "No co, ještě řekněte, že jste se nebavili."řehtal se David. "Radek to asi nezvládl, tady ještě není a je za pět půl sedmé."řekla jsem. "To jo, jestli do minutky nepřijde, šéf ho zabije."potvrdila Kamila. "Myslím, že už to nestihne."ušklíbla jsem se a podívala se na dveře, do kterých právě vstoupil sám velký šéf, Bliks. "Kde je Renský?"zeptal se na Radka, ale na odpověď nečekal. "Dobře si příště rozmyslete, do kdy budete sedět v hospodě."poznamenal. "Inspektor Garezl nás požádal, jestli bychom nechtěli udělat kontrolu dopravákům. Není to sice nic extra akce, ale teď momentálně nemáme žádnej případ, tak jsem souhlasil. Za půl hodiny přijďte ke mně do kanceláře. Pokud možno všichni kromě Sáry."oznámil nám a odešel.



Verše

5. srpna 2009 v 10:02 | Rita |  Básničky
Další minibásnička. Co si myslíte, je super??

Verše


Každý jiné uvolnění má,
¨někdo v práci,
Jiný ve verších.

Verše tě nikdy neodmítnou,
Vždy a tě mají čas
A můžeš je psát,
¨znova, zas a zas.