Únor 2010

Láska už náruč otvírá, jen jí trochu pomoct

28. února 2010 v 9:43 | Rita |  Časopis od Paní pÉ



Lásku je lehké začít, ale těžké skončit.

Když ji miluješ, není co řešit.

Láska je jako špatná zpráva, přijde když to nečekáš.

Láska někdy bolí, ale ta bolest stojí za ty momenty absolutního štěstí.

Láska bývá slepá.

Ani moře vzpomínek lásku nepřivolá.

Bez tebe jsem to, co ryba bez vody.

Bije-li tě ten, koho miluješ, pak to bolí nejvíc.

Čas posiluje přátelství a zeslabuje lásku.

Hrát znamená žít, ale hra s láskou znamená pohromu.

I ten chladný potůček v háji o lásce pomněnkám bublá v máji.

Jeden den odloučení trvá tři dlouhé podzimy.

Jestřába milovala slepička až do svého posledního peříčka.

Kapka lásky má větší cenu než truhla plná zlata.

Kdo miluje svého psa, miluje i jeho blechy.

Láska se jako slza rodí v očích a padá k srdci.

Není učitele nad lásku.

Rozum srdci nevládne.

Žena, která nežárlí, je jako míč, který neskáče.

ZAMILOVANÍ JSOU VŽDY RYCHLEJŠÍ NEŽ HODINY.

LÁSKA STOJÍCÍ NA KRÁSE, TAK JAKO KRÁSA BRZY UMÍRÁ.

HNĚV MILUJÍCÍCH JE OBNOVOU LÁSKY

NENÍ JIŽ ŽIVOTA TAM, KDE NENÍ LÁSKY.

DVA MILOSTNÉ DOPISY PÍŠEME TĚŽKO: PRVNÍ A POSLEDNÍ.

I velká láska je jen malou náhradou za první lásku.

Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají

Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.

Láska bolí jen toho, kdo opravdu miluje.

Nabídnout přátelství někomu, kdo chce lásku to je jako dát chleba někomu, kdo umírá žízní.

Láska je bezproblémová jako vozidlo. Problematičtí jsou pouze řidiči, cestující a cesta.




ZDROJ: olasce.webnode.cz/prislovi-o-lasce/,
http://www.svetlolasky.estranky.cz/clanky/zamilovane-prislovi-/prislovi-o-lasce
http://majijinkej.blog.cz/0708/prislovi-o-lasce-1
http://jungleprincesses.blog.cz/0701/prislovi-o-lasce
http://marta013.signaly.cz/0810/citaty-motta-a-prislovi


Láska

27. února 2010 v 12:20 | Rita |  Časopis od Paní pÉ
Víte, lásko,
mezi námi,
ikdyž Valentýn už byl,
my jsme přeci kamarádi,
už jsem s tebou žil.



Proč pocit mám,
že láska pochází někde z Marsu,
Proč pocit mám,
že z Marsu nedolétne k nám?



Láska se zas vrátí,
láska břehy dohání,
láska se zas vrátí,
a srdce poblázní.


Až se budem znát,
najdem ztracenej grál,
až se budem znát,
objevíme ráj.



Už možná zítra,
když toulat se bude po cestě,
usadí se u nás,
a budem vidět barevně.


Miluju tě,
ty můj broučku,
chci abys tu byl,
pojď a ukaž cestu ránu,
do kůže mi své jméno vryj.










Takhle to všechno začíná, nikdo nemá pocit viny, nikdo ani není viný, Dobrou noc a Sladké Sny, !jen moc neblbni!

Jsem Zamilovaná /KDYBYS/

26. února 2010 v 17:53 | Rita |  Básničky
a dneska taky ještě jednou..tentokrát básnička...protože jsem moc dlouho byla ve společnosti jednoho kluka a nějak to nezvládla, no :D

Doufám, že se básnička bude líbit_pař jsem o ní moc nepřemýšlela, prostě se to tak stalo :D

Jsem Zamilovaná /Kdybys/


Kdybys tak věděl, co nevíš,
byl bys teď ke mně blíž.
Doteky rukou, tváří, rtíků.
Jenže ty nevíš.

Kdybys tak tušil, co cítím,
pochopil bys, co vidím.
Možná jsem neviditelná.
Kéž bys tušil co cítím.

Kdybys tu teď byl,
všechny bolesti bys smyl.
Ze srdce, duše, snů.
JEnže ty tady nejsi...

Poděkování, ironie + moje keci

26. února 2010 v 16:56 | Rita
Ahoj bobani. Než začnu něco psát, chtěla bych Vám strašně moc poděkovat že komentujete články. Opravdu počet kometářů nula je to nejlepší co může být. Jasně že to myslím ironicky. Jestli i dál budete čánky nekomentovat, tak ten blog už fakt zruším. I kdyby jste napsali jak moc blbej článek to byl, tak aspoň vím, jaký články sem dávat nemám.

Joooo, skvělej lyžák na kterým jsme byli! Škoda že už jsme zase doma x(. Klidně bych to o týden dva protáhla xD až na to jídlo, to bylo dost nechutný x/...mno ale něco se z toho dalo jíst x)

kecám dobrý hovadiny, co? Mno nic, tak toho nechá,m...zatím papík a prosím opravdu moooc prosím! Komentujte mi články! A jestli jste to ještě neudělali kometujte i ty poslední tři nebo čtyři...protože má docela zkaženou náladu tím, že ikdyž tady bylo přes týden pár lidí tak se neobjevil ani jeden koment...

Pesimistické abecední pojmenování dnů A-K

20. února 2010 v 15:01 | Rita+Petík |  Nudíš se? Dej si Tic-Tac!
Hoj, tak ještě jednou :D

Petina mě donutila napsat tento článek, tak doufám, že alespoň ona bude komentovat, a kdybyste Konečně Komentovali I VY, budu ráda x)


Den A: Den Absolutně na hov**

- projevuje se neschopností cokoliv udělat
- obvykle se všechno kazí, rozbíjí
- Jak se mu bránit?
Nic nedělat, zůstat radši pěkně v postýlce (ale bacha na rozpadnutí postele atd.)


Den B: Den Blbec

- nejčastěji se objevující den
- mírnější než ostatní dny
- Jak se mu bránit? Těžko.


Den C: Den Cigán

- nemá to nic společného s cigány
- něco mezi dnem B a D


Den D: Den Debil

- nejznámější den
- projevuje se chutí někoho praštit
- Jak se mu bránit? Vyhýbat se všem debilům.


Den E: Den Eskymáků

- jako by v tento den vylezli všichni eskymáci z iglů a začali si stavět sněhuláka…jenže zapomněli že jsou na pláži a staví ho z písku, je jim neuvěřitelně trapně a místo toho aby zalezli zpět do iglů se jdou vykoupat do moře…
- Rada: Místo toho, co chcete udělat, udělejte úplný opak té věci. (Jen bacha, aby to byl opravdu Den E…)


Den F: Den Feťák

- máte neuvěřitelnou chuť ke všemu čuchat
- na okolí působíte jako cvok a myslí si o vás svoje
- Nejlepší bude, když si doma pořádně čmuchnete k smradlavé fusekli…potom už vás přejde čuchat k něčemu jinýmu


Den G: Den Granát

- jste jak nějaký granát jen ho odjistit, co?
- Tento den sep rojevuje zvýšenou agresí
- Nebývá tak častý u lidí s dobrým psychickým stavem
- Pozn. Redakce: Pkud k němu dojde, dejte pozor na karatisty, judisty a jiné. Potom by se ze dne G mohl stát den The End a…však víme


Den H: Den Hajzlík

- tenhle den je obdobná verze dne E, jen trochu s jiným průběhem
- podobně jako den E se vám mstí, jenže proti němu nemůžete nic dělat
- taky docela často se opakující den
- to je ale smůla panečku



Den Ch: Den Chul…

- myslím, že není potřeba nic dodávat


Den I: Den Inteligent

- každý do vás valí informace
- všichni na vás chotí s inteligentními vtipy
- Co proti němu dělat? Vyhýbat se inteligentům, škole, inženýrům, právníkům, doktorům, politikům…



Den J: Den Je Zas v Háji

- tohle zase není tak špatná verze dnu, ovšem objeví se obvykle když se dobře bavíte
- myslím, že každej ho zná, bo ne?



Den K: Den Kretén

- k tomu je dodám, že se jednou za čas objeví, ale to je pak všechno na *****
- nejhorší je, že jakkoliv se mu bráníte, on ještě víc začne útočit
- snad nejhorší den co může být x(

Číslování Podprsenek

20. února 2010 v 14:14 | Rita |  Nudíš se? Dej si Tic-Tac!
Hojik x)

Další článeček..taková krávovinka...chci KOMETíKY, ju?


Mno tak k tématu:

A: Angrešty
B: Bobule
C: Citrony
D: Dýně
E: Eště víc
F: Fuj to jsem se lek!

P.S: pls, chci kometíky! Ono je sice hezký, že sem někdo čas od času přijde ale bez kometíku mi to přijde, že sem fakt nikdo nechodí a mám chuť ten blog zrušit...

Oči smrti

14. února 2010 v 15:32 | Peťa /A rituš taky trošičku/ |  Příběhy from me

HOjky x)

Já jsem vám někdy na konci srpna slibovala příběh o obřím pavoukovi, ju? Tak tady je...sice ze spožděním ale jako xD Podotýkám že příběh psala Peťa. /jasně taky musím dodat že jsem to lehce upravovala, byly tam nějaký nesrovnalosti, překlepy atd. co mi vadí nas příbězích/ Mě se to vcelku líbí, i když mám svoje připomínky... Takže tady je ten příběh a na konci stránky taky najdete dodatek od Rity Holoubkové. Určitě přečtěte celý, myslím, že to celekem dobře vypadá a každopádně chci hodnocení, komentáře, však víme... xD

Oči Smrti


Jela jsem po ulici, když mi před kolo skočila Leila. Zděšením jsem zakřičela na Leilu, "Chceš se zabít?!" Leila je sice moje nejlepší kamarádka, ale tohle je fakt děsný. A nejhorší je ten její úsměv, perfektně bílý, že odráží slunce přímo do mých očí.
Chris k nám spěchal přes ulici s plnou pusou plánnů na dnešní výlet do lesa. MLuvil a mluvil, když LEila vypískla, "Pojďme k Nickovi! Musí jít přeci s námi!" Jak to dořekla, rozběhla se k Nickovu domu. Taky jsem se k němu taky rozjela s Chrisem v závěsu.
PO chvíli přemýšlení jsem málem přejela Nickovu babičku Grétu.
"Co to děláš,, ty můro jedna?!"vyhrkla na mě ta stará paní s prošedivělými vlasy. Jenže ty vlasy budou asi moje vina, protože před pěti lety, kdy se přistěhovali ještě nebyly tak šedivé. Moc mě to mrzí. Já ji totiž vždycky nějak omylem vyděsím. Zajímalo by mě, jakou ty vlasy budou mít barvu za dalších pět let. Co když bude úplně plešatá a to mojí vinnou?
Sice Nick skoro nevidí svou mámu, ale jeho bydlení je celkem dost fajn. Takový dům s velkou zahradou by chtěl mít každý. Ikdyž jí si taky nežiju špatně. Jenže narozdíl od Nicka nežiju ve velkém, ale malém domě s malou zahrádkou.

Všichni jsme se rozhlíželi po lese. Rotdělili jsme se, ale když se začalo připozdívat, všichni ke mě doběhli. Po chvíli se setmělo. Což bylo skvělé. MY jsme se totiž nevypadli jen tak do obyčejného lesa, ale do trochu vzdálenějšího Černého lesa. "Jsme tady!"křičela Leila radostí. Kromě jejího pískotu bylo v lese hrozivé ticho, jen sem tak někde praskla větvička nebo v korunách stromů zahoukala sova. Ano, bylo to trochu děsivé.
Procházeli jsme se Černým lesem už skoro půl hodiny a pořád nic zajímavého. Plánovali jsme si přece velké dobrodružství! Nick si potřeboval odskočit. Počkali jsme na něj. To bylo štěstí, protože hned jak zmizelk za křovím, začal volat o pomoc. "Co je Nicku?"ptala jsem se ho zaraženě. Neodpověděl, ruka mrtvolně šedivá sápající se po jeho krku mluvila za vše. A ty oči, žluté, po krvi žíznící, plné strachu. Hrůza! V té chvíli jsme se všichni v četně LEili vyděsili natolik, že jsme později nebyli schopni vzpomenout si, co se stalo. Přece jenom nějaké úryvky paměti nám zstali. "Co to bylo Stacy?"zajímala se LEila. Nikdo nechtělů uvěřit tomu, co jsme viděli. Snažili jsme se vrátit se k našemu dobře známému lesu. Ucítila jsem zápach olova a zinku rozpuštěného v octu. Páchlo to příšerně. Praskla za námi větvička a zašustilo listí. "Utíkejte!" křičel Chris. A my utíkali před někým, kdo nás nejspíš sledoval. Samozřejmě mi vrtalo hlavou, kdo nás sleduje. Jenže nebyl čas to řešit. Museli jsme mu utéct. NEdívali jsme sse, kam běžíme. Prostě jsme běželi.
ASi po dvaceti minutách jsme se uklidnili. Už za námi nikdo nešel. Oddechli jsme si. VYtáhli jsme baterky aq hledali cestu dom. Domů! TAm, kam jsme všichni chtěli. Něco mi zasnrádlo před nosem. Šla jsem po tom puchu a zavolala na ostatní, "Ten smrad, já vím odkud přichází! POjďte sem!" Odhodlala jsem se po boku svých přátel odhrnout keř a spatřit...MRtvoly! A tuším, že mezi těmi mrtvolami i náš pronásledovatel. Ale kdo to je?
Zahřmělo. NEměli jsme tušení, kde to vůbec jsme. A rozhodli se hledat nějaký úkryt.
NAšůi jsme. Zničeho nic jsme před sebou spatřili sdtarý dřevěný dům. Vypadal opuštěně. Tak nějak strašidělně, ale my se chtěli schovat před deštěm.
Nick rozsvítil svíce. Byl ze zlata a na svících byly zakresleny lilie po kterých se plazili drobní pavoučci. Chris vzal svíci do ruky a jako první vyšel po starých schodech do patra. N8sledovali jsme ho. Vstoupili jsme do nějaké místnosti. Byl v ní krásný nábytek, tuším z doby baroka. Klaply dveře. PRudce jsme se otočili a vykřikly zděšením. Před námi stál velký desetioký obří pavouk. S vraždeným výrazem. Nebyli jsme s to se pohnout, ovšem pavouk taky na druhý pohled nevypadal, že by nás chtěl zabít. Ukázal svojí jednou nohou na okenní parapet. Pohlédla jsem tam a spatřila deník profesora Jogreiho. Leila pro něj vylezla a podala ho Nickovi, který hned začal číst, "Rok 1986 3. 3. Nesnesu ten nápor zločinnosti. jsem sice jen hrobník, ale díky mé praxi v Kingstonské laboratoři bych mohjl najít způsob, jak zločince zlikvdovat. Můj sklep bude ideální místo mé laboratoře. Zápi z roku 1987 1.2. I sebesložitější způsob zbavit svět zločinců by mi pomohl. Myslím, že už jsem na něco přišel, moje zkušenosti a vybavení mi jistě pomůžou. 1987 5.4. Povedlo se, stvořil jsem monstrum. Jako z knížky mytologie. To všechny zločince zničí." Ohromeně jsme zírali na pavouka. Chris, nejstarší z nás nám dodal nějaké informace, "Ano, vzpomeňte si, měl jsem tu knížku doma! Před několika sty lety byla božstvem stvořena stvůra vyvražďující veškeré zločince. Byl to pavouk s deseti očima. A zinek a olovu v octu přece vypouštěla, aby se těla rychleji rozkládala." To nám stačilo, jenže mi jsme se tedy přišery bát nemuseli. Svědomáí máme čisté. Udělala jsem několik kroků do předu a pavouka pohladila. Vlastně vůlbec nebyl děsivý.
A od té doby jsme s nášim pavoukem Spikeim trávili celé dny.

Z našeho zážitku jsme si vzali jednou ponaučení, Nemá cenu bát se něčeho, co se liší, nebo něčeho, co neznáme."

A teď poznatek Rity Holoubkové: Myslím, že pavouk je vlastně jen nástroj toho profesora Jogreiho. Myslím, že Jegrei byl starý dobrák, jenže zapomněl na jednu důležitou věc. To co říkali už starověcí Číňani. Že bez zla není dobro a naopak. Krásný a ideální příklad je Jing a Jang. MYslím, že profesor zapomněl na rovnováhu. Jestli jsem pochopila dobře děj, pavouk měl vraždit veškeré zločince. Veškeré! Jenže i kdyby se to vzutahovalo jen na vrahy, nemá přece každý právo na obhajobu? Nemá nikdo šanci svůj čin napravit ať je sebehorší? Všechno má svůj dúvod. Nevím, poze názor Rity Holoubkové.