Netvorova Lest-pokus o Baladu x)

10. dubna 2010 v 13:30 | Rita |  Básničky

Netvorova lest


Ujížděl cestou,

tam, kde by ho nikdo nehledal,

tam, kde nikdo nechodí,

tam, kde se skryje před vším,

co zranilo jeho srdce i duši.

A mezitím přijížděl ulicí král,

vybírajíc si svou nevěstu?-Ne,

už ji našel,
tu královnu všech královen,

už si ji veze domů.


Veze ji v kočáře lesknoucím se zlatem,

taženým těmi nejdražšími koňmi,
co mají podkovy zlaté,

co mají hřívu i žíně protkané stříbrnými vlákny,

však srdce, srdce mají z ledu.

A mladík ujížděl rychleji,
už zaslechl v dálce dusot kopyt,
dusot těch svůdných a nádherných zabijáků,
co právě vezou ji a toho vraha,
v jednom kočáře.

A ona, tak neodolatelná,

s tím svým křehoučkým tělem i duší,

s tou svou bezbranností,
s tím krutým bolestným úsměvem,
jen sedí a veze se v té umělé kráse.


Král dává pokyn koním,

ti zrychlují až jim stříbrná vlákna odlétávají,

zlaté podkovy šednou,
dívka mlčky pozoruje,

však co jí myslí pluje?


A mladík už vidí ty stvůry,

už zdaleka ne tak svůdné,
už zdaleka ne tak nevinné.

Zastavuje.
Už nemá smysl hnát se,

už nemá smysl utíkat.

Král poznal, že jeho kořist zastavila,

propukl v hlasitý, hrůzunahánějící hrdelní smích.

Dívka stále mlčky kouká,

však tuší, tuší, co se chystá, jenže na koho?
Dusot kopyt ustal.
Setmělo se.
Šumění větví se rozléhalo po celém lese,
občasné zahoukání sovy

jen doplňovalo nějaké to prasknutí větviček,
jak se někdo přibližoval.

Mladík byl připraven.
Teď nebo nikdy.
Už cítil netvorův dech na svém temeni,

už spatřil ty dvě žlutozeleně se lesknoucí oči v záři měsíce.


Démonskou rychlostí se otočil

vteřinu na to zaslechl zadunění,
jak tělo dopadlo na chladnou zem.


Vydechl, snad uvolněním,
snad vítězstvím nad zlým vrahem.

Aniž se ohlédl spěchal ke kočáru za svou láskou.

Krok od kroku se rozednívalo.

Když kouhout zakokrhal,
kočár se znovu rozjel.


Mladík teprve teď vyděšeně pohlédl na tělo,

které bezvládně leželo na zemi.

Které před tím sám probodnul dýkou.
Nevěřícně poklekl

se slzami v očích vytáhl zbraň

z toho křehkého nevinného těla.

A nikdy už neuslyšel víc

než ten hlasitý, hrůzunahánějící hrdelní smích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama